Vývoj českých jmen českých denních motýlů - textová část

Až teprve v závěrečném období Českého národního obrození (70. léta 18. století až rok 1848), v reakci na postupující germanizaci společnosti, nastala snaha nahradit do té doby latinská či německá vědecká jména v řadě disciplín (biologie, zoologie, mineralogie, chemie atd.) českými ekvivalenty. Čeští buditelé se tedy ve vědě snažili buď využít lidová pojmenování, jiné slovanské jazyky nebo doslovné překlady latinských či německých jmen anebo s oblibou vytvářeli české novotvary z nichž některé užíváme dodnes a některé se neuchytily, avšak jsou pro svou krkolomnost značně úsměvné (např. ramenáč -> gibon či pěknovlasec -> kosman). Nejvýznačnějším z českých přírodovědců té doby byl Jan Svatopluk Presl (4.9.1791 - 6.4.1849), který českou (ale i slovenskou) terminologii mnoha vědních oborů obohatil o národní výrazy a od roku 1821 dokonce začal vydávat první česky psaný vědecký časopis Krok. V tomto časopisu vydal Presl v letech 1821 - 1823 své třídílné dílo "Navržení soustavy živočichů dle tříd, řádů a rodů, a spolu pokus zčeštění potřebných v živočišstvu názvů". V prvé řadě se snažil zachovat obecně známá jména, pokud se jich již nedostávalo, tak se obrátil k ostatním slovanským jazykům (např. malpa - z polštiny, tuleň, dikobraz, mrož - z ruštiny apod.), když ani takto neuspěl, tak vytvořil jméno nové (např. klokan, hroch či rejsek) a až nakonec přejal jména neslovanská (např. tapír - z němčiny). Díky Josefu Jungmannovi (1773 - 1847), který Preslovo české názvosloví kompletně začlenil do svého pětidílného Slovníku česko-německého (1834 - 1839) se takto vytvořená česká zoologická jména široce rozšířila.

Od roku 1849 se začaly v Českém muzeu na návrh známého českého entomologa německého původu Franze Antona Nickerla (1813 - 1871) u hmyzu pořizovat vedle latinských názvů též názvy české. Je tudíž pravděpodobné, že se tehdy již začala tvořit a používat i česká jména pro motýly.

Do té doby byla jazykem vědy němčina a jen tu a tam se objevila práce psaná v češtině, která nicméně obsahovala jen lidová pojmenování motýlů. Takovým příkladem může být příručka "Krátké potřebné poučení, kterakby se budaucně buď docela wyplenil, aneb alespoň zmalit mohli hausenky od bílého moteyla" vydaná v Praze v roce 1810. Tím bílým motýlem byl míněn bělásek ovocný (Aporia Crataegi). Dalším příkladem je kniha Karla Amerlinga "Knjžka o hmyzech neboliž naučné wyprawowanj o motýlejch, wčelách, chraustech, komářjch a giných, s přjklady paměti neyhodněgšjmi pro djtky Českoslowanské" z roku 1836. Karel Amerling zde zmiňuje z motýlů pouze bourovce prsténčivého (baurec prstenčiwý), štětconoše trnkového (baurec babines - samec, babuška šediwá - samička) a modráska jetelového (modrásek Junoša). Ale již počátkem 70. let 19. století se v časopisu Vesmír objevují první články psané česky věnované českým motýlům, kteří již mají česká vědecká jména. A další obdobné články v průběhu následujících let v tomto časopisu houfně přibývají.


České vědecké názvy českých motýlů (denních a nočních) se v ucelenější formě nejspíš poprvé objevily v práci Josefa Kliky (1833 - 1873) "Kniha o motýlech aneb Motýlové. Soustavný popis motýlů v středné Evropě, zvláště v Čechách žijících, jakož housenek a pup jejich se zvláštním vzhledem ku škodě, kterou housenky činí, s vytknutím prostředkův, kterými možno škodu tuto zameziti aneb aspoň umírniti." vydané v Praze v roce 1870 nakladatelstvím I.L. Kober. V předmluvě k této knize (z 16. ledna 1870) vysvětluje Josef Klika vznik českých jmen motýlů takto: "Jmena česká musili jsme téměř všecka utvořiti, neboť jen velmi málo rodův a druhův motýlů bylo až posud česky popsáno a pojmenováno. Odvozovali jsme pak česká jmena z vynikajících znakův motýla aneb z rostlin, na kterých housenky žijí."
Pravé denní motýly nazývá Klika denňátky a nepravými denními motýly jsou soumračníci, neboť prý poletují ještě pozdě večer (nejspíš myšleno za soumraku). Noční motýli jsou tzv. nočňátka a drobní motýli jsou drobnušky.

Poznámky k názvům motýlů:
1. Babočky si u Kliky teprve svá jména hledaly a jejich dnešní (rok 2016) podoba je obsažena spíše v dovětku za jménem, než-li ve jménu samotném. Zajímavé však je, že babočka kopřivová má už dnešní používané jméno a coby babočku žahavkovou jí pojmenovává nejspíš poprvé až Matějková (1942) a po ní Tykač (1949). Ale Steinich (1883), Exler (1898), John (1900) či Joukl (1910) jí uvádějí jako babočku kopřivovou. Babočka osiková (Nymphalis antiopa) je uvedena jako babočka březová čili černopláštník. Název "černopláštník" se v podstatě neoficiálně používá dodnes, ale již Steinich (1883) a po něm další přejmenovali tuto babočku na osykovou resp. na osikovou. Babočka Inachis io (tehdy Vanessa io) byla pojmenována jako babočka chmelová čili paví oko denní. Chmelová proto, neboť se její housenky vyvíjí i na chmelu (Humulus Lupulus), paví oko nejspíš z překladu německého Pfauenspiegel a denní, protože název "paví oko" se již používal pro noční motýly rodu Saturnia. Babočka Vanessa atalanta dostala od Kliky český název babočka číslovaná čili admirál. Obojí je zřejmě překlad německého Nummervogel a Admiral. Číslovaná proto, jelikož prý lze na rubové straně zadních křídel tohoto motýla spatřit černé skvrny ve tvaru čísel 98, 980 či 78. Při troše dobré vůle to skutečně možné je. Admirál nejspíš pro barevnou podobnost lícové strany křídel s kabáty námořních admirálů. Babočku Polygonia c-album (tehdy Vanessa C album) nazval Klika babočkou meruzalkovou čili bílé C. Meruzalkovou proto, že motýl klade vajíčka kromě jiného i na meruzalku, neboli rybíz a bílé C pro světlou skvrnu na rubu zadních křídlech připomínající tvarem písmeno C. Babočka Nymphalis vau-album (tehdy Vanessa V-album) získala své české jméno jako babočka rakytníková čili bílé V. Rakytníková proto, protože její housenka se také živí i rakytníkem (Hipophae rhamnoides) a bílé V z překladu německého V-Vogel. Oba názvy už dnes neznáme, idyž pod názvem rakytníková se tato babočka v literatuře ještě několikrát objevila (např. Exler 1898). Ale již Exler však nejspíš usoudil, že se bílá skvrna na rubové straně křídel tohoto motýla spíše podobá písmenu L, než-li V a tak jí, a po něm už další, uvádí jako babočku bílé L. Babočka síťkovaná vznikla překladem z německého brauner Gittervogel, což odpovídá kresbě na rubové straně jejích křídel. Již Klika uvádí obě sezónní generace, jako jeden druh (levana - jarní a prorsa - letní) téže babočky síťkované.
2. Rod Apatura pojmenoval Klika jako barvoměnka, což je pro tyto motýly docela příhodné. Barvoměnky červená a duhová získaly svá česká jména podle měňavých barev lícové strany křídel svých samečků a nejspíš překladem německých názvů Rothschiller a Iris. Avšak již Steinich (1883) přejmenoval barvoměnky na batolce aniž vysvětlil důvody, které ho k tomu vedly a jak k tomuto názvu dospěl. V průběhu následujících let se různí autoři popisů motýlů přikláněli tu k označení "batolec" a jindy zase k názvu "barvoměnka".
3. Jména pro bělásky vybral Klika tak, že platí dodnes (rok 2016). Jen bělásek resedkový se dle tehdejšího pravopisu zapisoval maličko odlišně. Bělásci horský, jižní, luční a východní v Klikově výčtu chybí, zřejmě proto, že buď jejich popisy ještě nebyly známy nebo exempláře jedinců z daného území nebyly dostupné. A jméno pro běláska lučního (Leptidea juvernica) bylo vybráno, po širší lepidopterologické diskusi, teprve v roce 2015.
4. Bělopásek zimolezový (tehdy Limenitis sibylla - dnes Liminetis camilla) je dnes naším bělopáskem dvouřadým (dvě řady tmavých skvrn při okraji zadních křídel), ale Klika ho pojmenoval zimolezovým podle zimolezu (Lonicera Xylosteum), který housenka tohoto motýla požírá. Naproti tomu se bělopásek kozílistový (tehdy Limenitis camilla - dnes Limenitis reducta) jmenuje podle kozílistu (Lonicera Caprifolium) na kterém si jeho housenka pochutnává. Dnešní název tohoto motýla je však bělopásek jednořadý (podle jedné řady tmavých skvrn při okraji zadních křídel). Český název však Klika nevymyslel pro motýla Limenitis lucilla, kterého dnes známe jako bělopáska tavolníkového (Neptis rivularis). Bělopásek hrachorový (Neptis sappho) nebyl hojný ani v době Klikově a tak ve výčtu chybí.
5. Dostupní hnědásci dostali svá česká jména ve své většině podle živné rostliny jejich housenek. Jen hnědásek kostkovaný dostal své české jméno díky vzhledu svých skvrn na lícové straně křídel. Tato jména v podstatě používame dodnes (rok 2016). Jediný zmatek, z dnešního pohledu, je u hnědáska Melitaea Aurelia, což by měl být hnědásek černýšový, ale hnědásek černýšový je popsán jako hnědásek rozrazilový a má latinské jméno Melitaea Dictynna. V Klikově seznamu chybí vzácnější druhy hnědásků a to: hnědásek jižní, osikový a podunajský.
6. Našim jasoňům dal Klika jména červenooký a dymnivkový podle německé předlohy rother Augenspiegel a podle živné rostliny dymnivky. Tato jména se nikdy nezměnila a platí dodnes (rok 2016).
7. Klikova česká jména modrásků odpovídají ve své většině již dnešním (rok 2016) názvům. Výjimkou je snad modrásek bahní (dnes modrásek bahenní - Phengaris nausithous), modrásek lemovaný (dnes modrásek hořcový - Phengaris alcon), modrásek čilimníkový (Lycaena aegon - dnes modrásek černolemý), modrásek rudoskvrnný (Lycaena icarius - dnes modrásek ušlechtilý) a modrásek rudopásný (Lycaena agestis - dnes modrásek tmavohnědý, Aricia agestis). Modrásek měchýřníkový (Lycaena jolas) dnes již není uváděn jako motýl české fauny.
Nesedí však latinská vědecká jména ve srovnání s dnešním (rok 2016) stavem. Modrásek lesní (Lycaena acis - dnes Cyaniris semiargus), modrásek jehlicový (Lycaena alexis - dnes Polyommatus icarus), modrásek bahní (Lycaena erebus - dnes Phengaris nausithous), modrásek kozincový (Lycaena cyllarus - dnes Glaucopsyche alexis), modrásek nejmenší (Lycaena alsus - dnes Cupido minimus), modrásek jetelový (Lycaena adonis - dnes Polymmatus bellargus), modrásek lemovaný (Lycaena alcon - dnes Plebejus argus), modrásek obecný (Lycaena argus - dnes Plebejus idas), modrásek štírovníkový (Lycaena amyntas - dnes Cupido argiades), modrásek rozchodníkový (Lycaena battus - dnes Scolitantides orion), modrásek očkovaný (Lycaena euphemus - dnes Phengaris teleius) a modrásek černočárný (Lycaena hylas - dnes Pseudophilotes baton).
8. Dnešní rod Lyceana (tehdy Polyommatus) pojmenoval Klika jako ohnivásek, což se moc neujalo a již Steiner (1883) tento rod přejmenoval na dnes obvyklý název "ohniváček". Druhová jména jsou většinou převzata z němčiny a vyjadřují převážně vzhled jejich křídel z lícové strany. Jedině název ohniváska celíkového poukazuje na živnou rostlinu jeho housenek (celík obecný - Solidago virgaurea).
9. Česká jména okáčů se v podstatě od dob Klikových do dnešních dnů nezměnila. Výjimkou je například okáč oháňkový (dnes okáč poháňkový), kde Klika vychází z tehdejšího názvu jedné ze živných rostlin jeho housenek - oháňky hřebenaté (Cynosurus cristatus). U řady okáčů jsou uvedena odlišná latinská jména, než ta dnešní (rok 2016). Vzácnější druhy okáčů (horský, kostřavový, menší, písečný, stínovaný a středomořský) Klika ve svém díle neuvádí. Mezi okáče řadí Klika i dnešního pestrobarvce petrklíčového, kterého nazývá okáč petrklíčový (Hipparchia lucina). Avšak název pestrobarvec se již v té době používal, ale pro rod nočních motýlů Dipthera. Takže Klika uvádí pestrobarvce jeřábového (Diphtera ludifica) a pestrobarvce dubového (Diphtera Orion).
10. Ostruháčky pojmenoval Klika podle živné rostliny jejich housenek za pomocí překladu z němčiny a to tak šikovně, že tato jména platí dodnes (rok 2016).
11. Otakárek ovocný dostal jméno podle toho, že jeho housenky převážně žijí na ovocných stromech (švestky, hrušně, jabloně, broskvoně, mandloně apod.). Naproti tomu se housenky otakárka fenyklového živí též fenyklem (Anethum Foeniculum) a českému jménu jistě napomohl i německý název Fenchelfalter.
12. Dnešního perleťovce nazval Klika tehdy perláskem. Argynnis paphia byl perlásek stříbročárný, ale už i perlásek stříbropásek (nejspíš díky překladu německého Silberstrich). Perlásci (tedy perleťovci) veliký, malý, prostřední a nejmenší vděčí za svá česká jména také nejspíše překladu z německého: Grosser, kleiner, Mittlerer a kleinster Perlmutterfalter, zatímco perlásek fialkový je pravděpodobně přeložen z německého Hainveilchenfalter a také proto, že jeho housenky žijí na fialce vonné (Viola odorata). Ovšem pozor! Oproti dnešním českým názvům, jsou u Kliky zaměněni perleťovec fialkový (dnes Boloria euphrosyne - u Kliky Argynnis Dia) a perleťovec nejmenší (dnes Boloria dia - u Kliky Argynnis Euphrosine) a to jak svými latinskými názvy, tak i svým popisem!!! Otázkou zůstává, kdo a proč české názvy oproti původním Klikovým později přehodil. Tato záměna je ještě patrná u Matějkové (1942), ale Schwarz (1949) už přiřazuje dnešní (rok 2016) latinské názvy. Spekulativně uvažuji, že asi někdo prohodil jejich české názvy tak, aby perleťovec nejmenší (Boloria dia) byl i ve skutečnosti naším nejmenším perleťovcem co se jeho rozměrů týče. Zatím nevím, kdo tak učinil.
13. Pestrokřídlec podražcový v Klikově výčtu denních motýlů chybí, zřejmě proto, že se v Čechách asi nikdy nevyskytoval.
14. Klika zavedl asi polovinu českých jmen pro soumračníky. Víceméně mají soumračníci dodnes (rok 2016) jeho česká jména kromě soumračníka úzkočárného (dnes soumračník metlicový - Thymelicus sylvestris) a soumračníka černočárného (dnes soumračník rezavý - Ochlodes sylvanum). Soumračníku slézovému chybí jen čárka nad písmenem "e" (čili slezový). Přiřazené latinské názvy k českým názvům mnohdy ještě neodpovídají těm, které uvádíme dnes (rok 2016).
15. Kromě tří žluťásků (jižní, tolicový, úzkolemý), které dnes řadíme k české fauně, pojmenoval Klika všechny ostatní a jejich česká jména se beze změny používají dodnes. I latinské názvy odpovídají těm dnešním, kromě u žluťáska čilimníkového, kde je uvedeno Colias Edusa, což je dnes synonymum ke crocea.

Shrnutí: Josef Klika udělal první krok k plošnému českému pojmenování našich motýlů a to jak denních, tak i nočních. Zřejmě sice nebyl úplně prvním, kdo začal motýly česky pojmenovávat (předběhli ho přinejmenším Presl a Nickerl), ale byl prvním, který je uspořádal do ucelenější publikace. Některá jeho pojmenování rodů se neujala (ohnivásek a perlásek), jiná vydržela poměrně dlouho (barvoměnka) a ostatní používáme dodnes (rok 2016). S jeho českým pojmenováním jednotlivých druhů denních motýlů je to obdobné. Především se neujala česká jména pro babočky (číslovaná, meruzalková, rakytníková, březová a chmelová) ačkoliv je tu a tam později užili i další autoři. Také se do dnešních dnů neudržela jeho druhová pojmenování bělopásků (zimolezový a kozílistový), ikdyž jako v případě baboček, je ještě další autoři také používali. U ostatních rodů se však naprostá většina českých druhových jmen (až na pár výjimek) udržela dodnes (rok 2016). Z dnešního pohledu se však jeví některá přiřazení latinských názvů (a někdy i popisů jednotlivých druhů) k českým názvům jako chybná. Jde především o bělopásky dvouřadého a jednořadého, hnědásky černýšového a rozrazilového, modrásky černolemého a obecného a především perleťovce (perlásky) fialkového a nejmenšího. Autoři po Klikovy víceméně udržovali tyto "chyby", až Schwarz (1948-9) vše srovnal do dnešní (rok 2016) podoby.

Dovětek: Zajímavostí je, že rozměry motýlů (šířku a délku) uvádí Klika v rakouských čárkách (označovaných takto: ´´´), neboť v té době ještě Rakousko-Uhersko nepoužívalo metrickou soustavu. Rakousko-Uhersko začalo zavádět metrickou soustavu do svého národního hospodářství od roku 1875 mezi prvními státy vůbec. Tehdejší rakouská čárka odpovídá dnešním cca 2,2 mm (0,002195 m).
Další zajímavostí je tehdejší latinský zápis názvu druhu. Dnes (rok 2016) platí, že se latinské druhové jméno motýlů píše s malým písmenem na začátku i pokud je odvozeno z jiného jména (např. antických postav či slavných nebo významných osobností apod.). Avšak roku 1870 zapisoval Klika takováto jména (vzniklá z jiných jmen) s velkým písmenem na začátku. Toto pravidlo uplatňoval i pro latinské názvy živných rostlin uvedených jako potrava housenek jednotlivých druhů. Ostatní jména vzniklá například podle českého názvu živné rostliny housenek daného motýla už Klika psal bez velkého písmene na začátku druhového jména.
Pod čarou se Klika snažil použité latinské názvy etymologicky vysvětlit, což je ojedinělý počin, který již v takovýchto publikacích nebyl zopakován.

Dílo Karla Steinicha (1855 - 1924) "Motýlové. Lepidoptera. Analytický klíč část I. Motýlové denní a večerní" vydané nakladatelstvím J. Otty v roce 1883 se již v terminologii českých názvů denních motýlů přibližuje dnešnímu stavu (rok 2016). V předmluvě (z roku 1882) ke své práci Steinich píše: "Názvosloví české přijato jest z knihy ´Motýlové´ od prof. J. Kliky", nicméně to rozhodně neplatí doslovně, což se v tomto případě ukázalo spíše předností, nežli chybou.

Poznámky k názvům motýlů:
1. Babočka bílé L (Nymphalis vaualbum) se sice již nenazývá babočkou rykytníkovou, ale název babočka bílé V jí zůstalo. Až teprve u Exlera (1898) je přejmenována na babočku bílé L.
2. Babočka drnavcová (Polygonia egea), která je domovem hlavně u pobřeží Středozemního moře, v roce 1883 nebyla ještě zahrnuta do české fauny. Nejspíš nebyl do té době její výskyt v Čechách zaznamenán.
3. Bělásci horský, jižní, luční (pojmenován 2015) a východní (popsán 1881) nejsou ve Steinichově seznamu zahrnuti. Výskyt zmíněných bělásků nebyl do vydání Steinichova díla (1883) v Čechách doložen, nebo popisy těchto motýlů nebyly tehdy známy.
4. Někteří motýli mají svá jména utvořena podle tehdejšího pravopisu: babočka osyková, bělásek resedkový, hnědásek osykový, okáč medynkový, ostruháček ostružinníkový či soumračník slezový.
5. Rod Apatura dostal již české jméno batolec a jelikož jsem zatím nezjistil dřívější užití tohoto jména, tak lze za jeho autora s největší pravděpodobností považovat právě Karla Steinicha. Etymologický výklad slova batolec není znám a tak se jen lze dohadovat, jak tento název vznikl. Já předpokládám, že je to od batolení se motýla při jeho pohybu na zemi. Původní český název rodu Apatura barvoměnka však nezanikl. Užili ho později například Exler (1898) či Matějková (1942) a neoficiálně existuje mezi obdivovateli motýlů dodnes.
6. Bělopásci dvouřadý a jednořadý jsou sice popisováni se svými charakteristickými řadami (dvě resp. jedna) tmavých skvrn na zadních křídlech, ale nazývají se bělopásek zimolezový a bělopásek kozílistový podle živných rostlin svých housenek. Latinské jméno Camilla je však oproti dnešnímu stavu uvedeno u bělopáska kozílistového (jednořadého) místo u bělopáska zimolezového (dvouřadého). Oproti Klikovi však získal jíž své české jméno bělopásek tavolníkový, ikdyž má uvedeno odlišné latinské jméno Lucilla (rok 2016 - rivularis). Bělopásek hrachorový (Neptis sappho) v Čechách vyhynul již v 19. století a na Moravě přežíval jen o něco déle a tak nejspíš proto není v Steinichově práci zahrnutý.
7. Mezi hnědásky zavedl Steinich pořádek tím že pojmenoval hnědáska rozrazilového (Melitaea diamina - tehdy Melitaea Dictynna) a hnědásek černýšový získal, oproti Klikovi, svůj správný popis. Hnědásek jižní (Melitaea trivia) a hnědásek podunajský (Melitaea britomartis) se ve Steinichově seznamu neobjevují asi proto, že výskyt těchto motýlů v Čechách nebyl tehdy spolehlivě potvrzen.
8. České názvy modrásků jsou u Steinicha ve své většině poplatné staršímu Klikovu pojmenování, takže modrásek bahenní je modrásek bahní, modrásek černolemý je modrásek čilimníkový a modrásek hořcový je modrásek lemovaný. Rovněž přetrvává oproti dnešnímu stavu (rok 2016) odlišné přiřazení latinských názvů u modráska obecného (Lycaena Argus - dnes Plebejus idas) a modráska černolemého (Lycaena Aegon - dnes Plebejus argus). Tento stav trvá až do roku 1942 (Matějková). Teprve Schwarz (1949) již používá u těchto modrásků dnešní latinské názvy. U další řady modrásků je oproti dnešku (rok 2016) také uvedeno odlišné latinské jmého druhu (a rodu), ale to již nekoliduje s přiřazením jinému druhu, tak jako v předchozím případě. Mnoho modrásků v seznamu chybí zřejmě z důvodů neexistence dokladových exemplářů v té době, či do té doby jejich neznámého popisu (modrásek hořcový Rebelův (1904) a modrásek tolicový (1886)) nebo protože v té době nebyli považováni za samostatný druh (modrásek pumpavový nebo modrásek východní apod.).
9. Klikovy ohnivásky již Steinich přejmenoval na ohniváčky a toto pojmenování trvá dodnes (rok 2016). Zajímavé je, že ohniváček rdesnový (Lycaena helle) již obdržel své dnešní (rok 2016) české jméno, ale pozdější autoři (Exler, Joukl a Matějková) ho přejmenovali na ohniváčka barvoměnného. Někteří ohniváčci mají oproti dnešnímu (rok 2016) stavu jiná latinská druhová jména a především u ohniváčka černočárného (dnes Lycaena dispar) je uvedeno latinské druhové jméno Hippothoe, které dnes používá ohniváček modrolemý. Ale již John (1900) uvádí u ohniváčka černočárného latinské druhové jméno dispar.
10. Česká jména okáčů jsou téměř zcela převzata od Kliky a tak přetrvává i okáč oháňkový. Pár změn tu však je. Okáč bojínkový je přejmenován na okáče kostkovaného, okáč medyňkový na okáče medynkového a okáč zeďní ztratil ď a získal d, takže už má dnešní podobu: okáč zední. Řada okáčů má oproti dnešnímu stavu (rok 2016) přiřazeno jiné latinské druhové (a někdy i rodové) jméno, avšak tato se nekříží s dnešním použitím.
11. Česká jména ostruháčků již odpovídají dnešním názvům, akorát ostruháček ostružinníkový má o jedno n navíc.
12. Otakárci jsou beze změn. Klikova česká jména platí od jeho doby dodnes.
13. Perleťovci již mají také dnes (rok 2016) používaná česká jména, kromě perleťovce velkého (Argynnis aglaja), kterému Steinich ponechal jméno perleťovce veliký. Steinich opustil Klikovy perlásky a dal jim dnešní (rok 2016) název: perleťovci. Několik perleťovců Steinichovi ve výčtu chybí (červený, dvouřadý, mokřadní, severní a východní). Jedná se o méně obvyklé druhy, z nichž někteří byli tehdy v Čechách ještě vzácnější než dnes.
14. Pestrobarvce petrklíčového (Hamearis lucina) Steinich ponechal mezi okáči jako okáče petrklíčového. Ale již Exler ho zařadil mezi pestrobarvce a tak to již zůstalo do dneška (rok 2016).
15. Pestrokřídlec podražcový Stainichovi (jako před ním Klikovy) v seznamu chybí, zřejmě proto, že se v Čechách asi nikdy nevyskytoval.
16. Seznam soumračníků Steinich oproti Klikovy dosti rozšířil a česká jména velmi přiblížil těm dnešním (rok 2016). Pouze soumračníka severního (Carterocephalus silvicolus) nazývá soumračníkem zlatožlutým a soumračníku slezovému i nadále chybí čárka nad písmenem "e".
17. České názvy žluťásků Steinich ponechal oproti Klikovi beze změny a navíc přidal žluťáska úzkolemého. Tato česká jména zůstala prakticky beze změn do dneška (rok 2016).

Shrnutí: Karel Steinich posunul česká jména o notný kus dopředu. Zavedl české rody batolec, ohniváček a perleťovec a začal používat další česká jména druhů motýlů (např. hnědásek rozrazilový, bělopásek tavolníkový, ohniváček janovcový, ohniváček rdesnový, okáč písečný, soumračník měsíčkový, soumračník skořicový, soumračník žlutoskvrnný a žluťásek úzkolemý) české fauny. Některé druhy přejmenoval (např. babočku březovou na babočku osykovou, modráska rudopásného na modráska tmavohnědého či soumračníka černočárného na soumračníka rezavého) tak dobře, že tato jména vydržela dodnes (rok 2016). Jistá přiřazení latinských (vědeckých) jmen k českým jménům se z dnešního pohledu zdají býti nepřesná (podrobněji v textu bodů 1. - 17.), ale slovní popisy ve své většině k daným motýlům skutečně náležely.

Dovětek: Oproti Klikovi však již Steinich uvádí rozměry motýlů v milimetrech.
Avšak jako Klika uvádí druhová latinská jména vzniklá podle jmen osob s velkým písmenem na začátku.

Dalším dílem, které česky popisuje české motýly je 1. vydání práce Karla Exlera ml. (1876 - 1965) "Motýlové: Soustavný popis motýlů v zemích koruny české žijících, jakož i housenek a kukel jejich, s připojeným návodem, kdy a kde chytati motýle, sbírati kukly, housenky a vajíčka a kterak upravovati je pro sbírky" vydané nakladatelstvím I.L.Kober v roce 1898. Druhé vydání této knihy bylo realizováno v roce 1913. Dílo samotné nemá předmluvu ve které by autor vysvětlil odkud převzal česká jména motýlů. Jen v úvodní kapitole uvádí, že se v rozdělení motýlů na rody a čeledi vesměs řídil Ledererovým členěním.

Poznámky k názvům motýlů:
1. V českých jménech baboček se Exler přiklonil k původním názvům Klikovým, jako je babočka meruzalková, babočka rakytníková a babočka chmelová. Avšak babočka rakytníková má již přídomek "bílé L" a nikoliv dosavadní "bílé V".
2. Trošku zmatků vnesl Exler do rodu Apatura. Vrátil se ke Klikovu označení barvoměnka a uvádí tři druhy na našem území. Barvoměnku duhovou (Apaturia Iris), barvoměnku duhovou menší (Apaturia Ilia) a barvoměnku červenou (Apaturia Clytie). Dnes (rok 2016) je vlastně jeho barvoměnka duhová menší naším batolcem červeným a jeho barvoměnka červená je dnes forma Clytie batolce červeného.
3. České názvy bělásků jsou stejné jako u Kliky a Steinicha. Výjimkou je bělásek resedový.
4. Mezi názvy bělopásků došlo jen k jedné podstatnější změně (když pomineme. že bělopásek zimolézový získal čárku nad písmenem "e") a to u bělopáska menšího (původně bělopáska kozílistového - dnes bělopáska jednořadého). Bělopásek hrachorový ve výčtu stále chybí.
5. Seznam českých jmen hnědásků je obdobný jako u Steinicha, kromě hnědáska osikového, který zde chybí. Avšak evidentní záměny se Exler dopustil v případě hnědásků černýšového a rozrazilového. Nejenže obráceně připojil jejich latinská jména (Melitaea Dictynna a Melitaea Aurelia), ale přehodil i jejich popisy ("makadla na vnější straně červenožlutá" uvádí u hnědáska rozrazilového).
6. Exler, bohužel, popsal pouze 14 druhů modrásků a ještě si rod Lycaena přejmenoval na modráčka. Oproti předchozím autorům přejmenoval modráska bahního na bahenního, což už tomuto modráskovi zůstalo. Kromě toho ještě přejmenoval modráska jehlicového na modráčka rudoskvrnného.
7. U jmen ohniváčků se Exler přidržel rodového jména ohniváček (podle Steinicha), ale druhová jména odpovídají Klikově terminologii. Ohniváčka rdesnového (Steinich) přejmenoval na ohniváčka barvoměnného a ohniváčka modrolemého vrátil zpět (podle Kliky) na ohniváčka modrolemovaného.
8. V českých jménech okáčů provedl Exler proti jejich původně zavedeným jménům (Klika, Steinich) několik změn. Okáče bělopásného přejmenoval na okáče bělopásého, okáče kluběnkového na okáče srhového a okáče voňavkového na okáče tomkového. Všechna tato jména se však u následujících autorů (John, Joukl, ..) neujala. Ujala se však změna okáče oháňkového na okáče pohaňkového (dnes poháňkový). Z jeho seznamu však vypadl okáč jílkový a okáč písečný, které předchozí autoři již uváděli.
9. Jména ostruháčků zůstala jako u předchozích autorů (Klika, Steinich), kromě ostruháčka česvinového, kterého Exler přejmenoval na ostruháčka cesminového (toto jméno se později docela dlouho používalo, než se Schwarz opět vrátil ke jménu "česvinový") a ostruháčka ostružiníkového (resp. ostružinníkového) na ostruháčka ostružinového jež používáme dodnes.
10. U druhových jmen perleťovců se Exler částečně přidržel Klikovy terminologie (perleťovec stříbročárný a perleťovec veliký) a částečně Steinichovu názvosloví (perleťovec dvanáctitečný). Ostatní česká jména se u Exlera proti dnešnímu stavu (rok 2016) nezměnila. Z přehledu perleťovců však oproti Steinichovi vypadl perleťovec ostružinový. Ovšem mezi perleťovci se Exler, bohužel, dopusti další evidentní záměny mezi perleťovcem nejmenším a perleťovcem fialkovým u kterých přehodil jejich latinská jména (Argynnis Euphrosyne a Argynnis Dia) a to i s jejich popisy ("ve střední pásce na rubu spodních křídel jest jen jedna stříbrná skvrna a jedna menší u kořene" u perleťovce nejmenšího).
11. Na rozdíl od Kliky a Steinicha přestal Exler zařazovat pestrobarvce petrklíčového (Nemeobius Lucina - dnes Hamearis lucina) mezi okáče a vyčlenil ho do samostatné čeledi s názvem Pestrobarvci.
12. Jako první Exler do seznamu českých motýlů zařadil pestrokřídlece podražcového (Thaix Polyxena - dnes Zerynthia polyxena).
13. Soumračníci jsou další skupinou denních motýlu, které Exler ve své knize nedostatečně popsal, co se jejich počtu týče (jen 10 druhů). Soumračníka bělopásného přejmenoval na soumračníka bělopasého, soumračníka metlicového na soumračníka úzkočarého a soumračníka rezavého na soumračníka černočarého. Soumračníku slézovému zatím stále chybí čárka nad písmenem "e".
14. Žluťásci již u Kliky dostali svá stabilní česká jména, která ani Exler nezměnil. Ve výčtu však Exlerovi chybí žluťásek úzkolemý, kterého již Steinich (1883) uvádí.

Shrnutí: Ačkoliv to Exler ve své knize neuvádí, je vcelku evidentní, že se v českém pojmenování našich motýlů nejvíce přidržoval českých názvů Josefa Kliky. Zdá se, že dílo Karla Steinicha patrně neznal. V některých případech zavedl jména která používáme dodnes (rok 2016): babočka bílé L, modrásek (tehdy modráček) bahenní, okáč pohaňkový, pestrobarvec petrklíčový či pestrokřídlec podražcový. V jiných případech se však vrátil zpět ke Klikově terminologii, ačkoliv jí již Steinich upravil do dnešní podoby (rok 2016). Tyto případy jsou uvedeny podrobněji v bodech 1. - 14.

Dovětek: Exler, na rozdíl od předchozích autorů (Klika, Steinich), rozměry motýlů vůbec neuvádí.
Některá latinská druhová jména vzniklá z jiných jmen (např. antických postav) píše Exler s velkým počátečním písmenem, ale jiná (oproti Klikovy či Steinichovi) s počátečním písmenem malým. Systém tohoto jeho zápisu není zcela jasný.

V roce 1900 vydalo nakladatelství I.L.Kober dvoudílný "Atlas motýlů střední Evropy" s českým slovním výkladem professora Jana Johna (1850 - 1920). Tento atlas samozřejmě zahrnuje i motýly české fauny. V úvodu výkladové části tohoto atlasu John uvádí: "V popisné části jsou k latinským jménům dána jména česká potud, pokud v jiných českých spisech se nacházejí, jako v knize Klikově, Steinichově, Exlerově a j."

Poznámky k názvům motýlů:
1. Výčet baboček uvádí John kompletní z dnešního (rok 2016) pohledu. Doplnil poslední babočku a to babočku drnavcovou. Babočka bílé C je ještě babočka meruzalková, ikdyž s přívlastkem bílé C. Babočku osykovou zapsal podle původního pravopisu stále ještě s "y".
2. V případě rodu Apatura se John přiklonil ke Steinichově pojmenování batolec a opustil tak Klikovy a Exlerovy barvoměnky. Nicméně barvoměnkami nazval jednak čeleď Apaturidae a potom ještě rod Charaxes.
3. Seznam bělásků rozšířil John o běláska horského a jižního. Domnívám se však, že došlo k záměně českých názvů, neboť současný bělásek horský je označen jako bělásek posedový, ačkoliv jeho popis, vyobrazení i latinské jméno Pieris Napi var. Bryoniae mu odpovídají, kdežto Johnův bělásek horský má přiřazeno latinské jméno Anthocharis Belemia. Také Johnův bělásek jižní však podle mého soudu neodpovídá dnešnímu (rok 2016) bělásku jižnímu svým popisem, latinským názvem Anthocharis Belia ani vyobrazením. Jde o úplně jiného motýla, který se u nás nevyskytuje.
4. Přehled bělopásků doplnil John o bělopáska hrachorového. U bělopáska zimolezového a bělopáska menšího se John přidržel českého názvosloví předchozích autorů a nezměnil je.
5. John rovněž zkompletoval výčet našich hnědásků. Jde o hnědáska obecného (dnes hnědásek jižní) a hnědáska Melitaea Britomartis (dnes hnědásek podunajský). U hnědáska rozrazilového uvádí z dnešního (rok 2016) hlediska nesprávný latinský název Melitaea Aurelia.
6. Jasoň dýmnivkový získal od Johna čárku nad prvním písmenem "y", což nikdo před ním a ani po něm znovu neučinil.
7. Seznam modrásků John významně doplnil. České jméno získali modrásek kyprejový - Lyceana Telicanus (dnes modrásek tažný - Leptotes pirithous) a modrásek močálový (dnes modrásek hořcový). V dalších českých jménech modrásků přetrvává zmatek. Dnešního (rok 2016) modráska černolemého (Plebejus argus) John uvádí jako modráska obecného, zatímco dnešního (rok 2016) modráska obecného (Plebejus idas) uvádí pouze latinským názvem Lycaena Argus. Další nové modrásky uvedl John pouze jejich tehdejšími latinskými názvy. Jde o modrásky Lycaena Baetica (dnes modrásek cizokrajný - Lampides boeticus), Lycaena Coretas (dnes modrásek čičorkový - Cupido alcetas), Lycaena Admetus (dnes modrásek hnědý - Polyommatus admetus), Lycaena Argyrotoxus (dnes modrásek podobný - Plebejus argyrognomon), Lycaena Artaxerxes (dnes modrásek pumpavový - Aricia artaxerxes) a Lycaena Eroides (dnes modrásek stepní - Polyommatus eroides ).
8. Výčet našich ohniváčků uvádí John kompletní, ale zaměnil ohniváčka černočárného a ohniváčka modrolemého, jak v názvu, tak i v popisu. Důvodem je zřejmě fakt, že v jeho době stále přetrvávalo latinské druhové jméno Hippothoë u obou ohniváčků. Latinské druhové jméno Dispar (dnes ohniváček černočárný) John uvádí, ale bohužel u ohniváčka nestejného, jehož název si John nejspíš sám vymyslel. Zůstává i nadále ohniváček barvoměnný ačkoliv mu Steinich (1883) dal dnešní (rok 2016) podobu: ohniváček rdesnový. John se však přiklonil k pozdějšímu názvu Exlera (1898).
9. Soubor našich okáčů je u Johna již také téměř kompletní. Má to ale své háčky. Jako první sice uvádí jméno okáče kostřavového, ale zřejmě omylem, ho přiřazuje na místo okáče horského, neboť latinský název, popis i vyobrazení odpovídají skutečně okáči horskému! Naproti tomu skutečný okáč kostřavový má přiřazen pouze jen latinský název Satyrus Arethusa. Okáč stínovaný (Lasiommata petropolitana) je uveden také jen svým latinským názvem Pararge Hiera. Okáče oháňkového či pohankového definitivně přejmenovává na okáče poháňkového (čehož se nedrží jen Matějková v roce 1942) a okáči medyňkovému natrvalo navrací háček nad písmeno "n".
10. České názvy ostruháčků převzal John zcela od Exlera, takže pouze ostruháček cesminový (dnes ostruháček česvinový - Satyrium ilicis) má jiné jméno než dnes (rok 2016).
11. John dokompletoval seznam českých perleťovců a poprvé uvedl perleťovce jižního (dnes perleťovec červený - Argynnis pandora), perleťovce rdesnového (dnes perleťovec mokřadní - Proclossiana eunomia), perleťovce velkého (předtím perlásek veliký či perleťovec veliký) a perleťovce polského (dnes perleťovec východní - Argynnis laodice). Další doplněné perleťovce však zapsal pouze svými latinskými jmény: Argynnis Hecate (dnes perleťovec dvouřadý - Brenthis hecate) a Argynnis Arsilache (dnes perleťovec severní - Boloria aquilonaris). Perleťovec stříbropásek zůstal u Johna nadále perleťovcem stříbročárným. Bohužel, John převzal od Exlera oproti dnešnímu stavu (rok 2016) obráceně přiřazená latinská jména u perleťovce fialkového (Argynnis Dia) a perleťovce nejmenšího (Argynnis Euphrosyne) ačkoliv již Steinich (1883) uvedený stav napravil.
12. Rovněž seznam českých soumračníků byl Johnem významně doplněn a to o soumračníky s českými jmény: soumračník travní (dnes soumračník černohnědý) a soumračník lavaterkový a soumračníky pouze s latinskými názvy: Syrichthus Orbifer (dnes soumračník kruhoskvrnný - Spialia orbifer) a Syrichthus Serratulae (dnes soumračník mochnový - Pyrgus serratulae). Již zavedeného soumračníka skořicového přejmenoval na soumračníka krvavcového. Soumračník slezový nadále postrádal čárku nad svým "e".
13. Přehled žluťásků obohatil John o žluťáska tolicového, ale pouze jeho latinským názvem Colias Erate. Žluťáska úzkolemého John také uvedl jako žluťáska uherského, ačkoliv již Steinich (1883) zavedl jeho dnešní (rok 2016) české jméno.

Shrnutí: John ve své výpravné dvoudílné publikaci významně doplnil seznam českých denních motýlů. Značnou měrou tomu přispělo celkové zaměření jeho díla na motýly střední Evropy a ne jenom na motýly Čech (případně Moravy), tak jak to před ním pojali předchozí autoři (Klika, Steinich, Exler). Z nových českých jmen lze zmínit babočku drnavcovou, běláska posedového (zaměněného s běláskem horským), běláska jižního (zaměněného s úplně jiným běláskem na našem území se nevyskytujícím), bělopáska hrachorového, hnědáska obecného (dnes hnědásek jižní), modráska kyprejového (dnes modrásek tažný), okáče kostřavového (dnes okáč horský), okáče středomořského (zaměněného s úplně jiným okáčem Epinephele Ida - dnes Pyronia cecilia), perleťovce jižního (dnes perleťovec červený), perleťovce rdesnového (dnes perleťovec mokřadní), perleťovce polského (dnes perleťovec východní), soumračníka travního (dnes soumračník černohnědý) a soumračníka lavaterkového. Nová česká jména motýlů se však objevují pouze na konci popisného dílu v překladech latinských jmen uvedených v dolní části barevných tabulí dílu druhého a jsou evidentně vytvořena převážně podle místa výskytu motýla, nebo živné rostliny jeho housenek. Ostatní noví denní motýli (nezobrazeni na barevných tabulích) jsou uvedeni pouze svými latinskými názvy. U některých českých jmen motýlů pozměnil do té doby používané jméno tak, že je využíváme dodnes (rok 2016), avšak u jiných je pozměnil trochu nesystémově a tato jména měla stejně v následujících létech jen jepičí život.
U některých druhů motýlů (hnědásci, modrásci a perleťovci) jsou proti dnešnímu (rok 2016) stavu zaměněny jejich latinské názvy (podrobněji v bodech 1. - 13.).

Dovětek: John opět začal uvádět rozměry motýlích křídel a to v milimetrech.
Barevné tabule motýlů převzal John většinou z práce "Die Schmetterlinge Europas" německého entomologa Ernsta Hoffmana (1837-1892).
Všechna latinská druhová jména motýlů zapisuje John ve své práci velkými písmeny. Zde je systém jasný.
Ačkoliv John prohlásil, že se přidržoval původních českých jmen motýlů předchozích autorů (Klika, Steinich a Exler), někdy se pustil do jejich přepisování, avšak s nevalným úspěchem na jejich uchycení v široké entomologické veřejnosti.

Nakladatelství I.L. Kober v roce 1910 vydalo rozsáhlé dílo (93 barevných litografií a 349 stran textu) Hynka Aloise Joukla (1862 - 1910) "Motýlové a housenky střední Evropy se zvláštním zřetelem k motýlům českým". Tato výpravná kniha, která vyšla několikrát a to v jedno či dvoudílné verzi, se nadlouho stala jednou z nejvýznamnějších a nejznámějších entomologických knih tehdejší Rakousko-uherské monarchie a podkladem prací následujících entomologů českého území. V úvodu publikace Joukl k pojmenování motýlů píše: "Tvoření českých jmen činí často velké obtíže a třeba se míti na pozoru, aby dobrá vůle nevybočila ve směšnost. V této knize dostalo se všem českým motýlům jmen českých. Jméno druhů označuje ponejvíce rostlinu, na níž housenka žije... některá však stará jména rostlinu označující nejsou případná... Jiná pojmenování druhů označují jejich zbarvení či kresby či kresby křídel a podobně. Překlady jmen rodových činí již větších obtíží a jsou namnoze úplně nemožny."

Poznámky k názvům motýlů:
1. Výčet českých jmen baboček je již kompletní (viz John 1900), ale přetrvává babočka meruzalková, ikdyž s přívlastkem "bílé C" a babočka osyková.
2. Ačkoliv se John i Joukl ve svých atlasech zabývají motýly střední Evropy, tak Jouklovy, na rozdíl od Johna (1900), chybí bělásek jižní a bělásek horský je uveden pouze svým latinským názvem Pieris bryoniae. Ostatní česká jména bělásků zůstala beze změny, včetně běláska resedkového.
3. Bělopásek dvouřadý je Jouklem (stejně jako některými autory před ním) pojmenován jako bělopásek zimolezový a bělopásek jednořadý jako bělopásek menší.
4. Mezi hnědásky u Joukla stále přetrvává záměna latinských názvů u hnědáska černýšového a hnědáska rozrazilového (Melitaea Aurelia). Hnědásek černýšový je však uveden jen pod svým latinským názvem Melitaea Dictynna, ačkoliv mu předchozí autoři již české jméno dali. Hnědásek jižní má u Joukla pouze latinský název Melitaea Trivia, ikdyž mu John (1900) přiřadil české jméno hnědásek obecný. Hnědásek podunajský má také jen latinský název Melitaea britomartis.
5. Z neznámých důvodů přejmenoval Joukl modráska kozincového na modráska kozinkového. Možná, že jde však pouze o překlep. Nicméně se toto jméno opakuje jak v textu, tak v seznamu. Evidentní překlep je však u modráska komonicového v textu uvedeného jako modrásek kominicový. Ve výčtu modrásků chybí modrásek cizokrajný (u Johna Lycaena Baetica), modrásek černolemý (předchozími autory pojmenován jako modrásek čilimníkový či modrásek obecný), modrásek hořcový Rebelův (popsán 1904), modrásek stepní (Johnem uveden jako Lycaena Eroides), modrásek vičencový a modrásek východní. Řada modrásků je uvedena jen svým latinským názvem: Lycaena Coretas (dnes modrásek čičorkový), Lycaena Admetus (dnes modrásek hnědý), Lycaena Alcon (dnes modrásek hořcový, již předchozími autory nazván modráskem lemovaným či močálovým), Lycaena Allous (dnes modrásek pumpavový), Lycaena Orion (dnes modrásek rozchodníkový, již předchozími autory takto nazván), Lampides Telicanus (dnes modrásek tažný, již Johnem roku 1900 nazván modráskem kyprejovým), Lycaena decolorata (dnes modrásek tolicový), a Lycaena Amandus (dnes modrásek ušlechtilý, již Klikou roku 1870 nazván modráskem rudoskvrnným). Modrásek obecný má k sobě přiřazen latinský název Lycaena Argus, který dnes (rok 2016) přináleží modrásku černolemému.
6. Ohniváček modrolemý má u Joukla přiřazen jen latinský název Chrysophanus dispar, rutilus, ačkoliv již v minulosti mu někteří autoři vymysleli české jméno ohniváček modrolemovaný či dokonce už dnešní (rok 2016) jméno modrolemý. Oproti dnešku (rok 2016) je zaměněn latinský název u ohniváčka černočárného (Polyomnatus Hippothoë) a ohniváčka modrolemého (Chrysophanus dispar). U ohniváčka rdesnového přetrvává český ekvivalent: modrásek barvoměnný.
7. Seznam okáčů je v porovnání s dnešním stavem (rok 2016) téměř kompletní. Chybí pouze okáč stínovaný (u Johna v roce 1900 Pararge Hiera) a okáč středomořský (u Johna v roce 1900 už pojmenován jako okáč středomořský). Latinskými názvy jsou uvedeni: okáč horský (Erebia Epiphron) a okáč kostřavový (Satyrus Arethusa), okáč menší (Erebia sudetica) jako poddruh okáče Erebia Melampus (dnes okáč malý).
8. Z dnešních (rok 2016) českých perleťovců chybí Jouklovi pouze perleťovec severní (Boloria aquilonaris), nejspíš proto, že byl popsán teprve roku 1908, i když ho už John roku 1900 uvedl pod latinským názvem jako Argynnis Arsilache. Někteří perleťovci jsou zapsáni pouze svými latinskými názvy. Je to: Argynnis Pandora (dnes perleťovec červený), Argynnis Hecate (dnes perleťovec dvouřadý), Argynnis Aphirape (dnes perleťovec mokřadní, již Johnem roku 1900 pojmenován jako perleťovec rdesnový) a Argynnis Laodice (dnes perleťovec východní, již Johnem roku 1900 pojmenován jako perleťovec polský). Perleťovec stříbropásek je pojmenován jako perleťovec stříbročárný, ikdyž už byl perleťovcem stříbropáskem (Steinich 1883). Perleťovec fialkový a perleťovec nejmenší mají oproti dnešnímu stavu (rok 2016) nejen přiřazeny zaměněné latinské názvy (Argynnis Dia a Argynnis Euphrosyne), ale i své popisy.
9. V Jouklově výčtu soumračníků chybí soumračník kruhoskvrnný, ačkoliv ho John (1900) uvádí pod latinským názvem Syrichthus Orbifer, soumračník podobný (popsán až roku 1910), soumračník východní (popsán až roku 1913) a soumračník západní (popsán až roku 1926). Někteří soumračníci jsou uvedeni pouze svým latinským názvem. Jsou to: Heteropterus Morpheus (dnes soumračník černohnědý, již Johnem roku 1900 pojmenován jako soumračník travní), Cardorochus lavaterae (již Johnem roku 1900 pojmenován jako soumračník lavaterkový), Hesperia serratulae (dnes soumračník mochnový) a Hesperia Sao (dnes soumračník skořicový, již pojmenovaný Steinichem roku 1883 jako soumračník skořicový a Johnem roku 1900 jako soumračník krvavcový).
10. Z dnešních českých žluťásků chybí Jouklovi žluťásek jižní (popsán roku 1905) a žluťásek tolicový, ačkoliv ho John roku 1900 uvedl latinským názvem Colias Erate. Žluťásek úzkolemý je uveden pod svým latinským názvem Colias chrysotheme, i když mu John (1900) dal české jméno žluťásek uherský.

Shrnutí: Joukl oproti předcházejícím autorům (Klika, Steinich, Exler, John) podobných prací nijak nepřispěl k rozšíření českého pojmenování českých, potažmo Evropských, denních motýlů. Spíše některá, již alespoň předtím jednou uvedená, česká jména opominul (bělásek posedový - dnes horský, bělásek jižní, hnědásek černýšový, hnědásek obecný - dnes jižní, modrásek lemovaný či močálový - dnes modrásek hořcový, modrásek rozchodníkový - zde je to zvlášť podivné, modrásek kyprejový - dnes modrásek tažný, ohniváček modrolemovaný - dnes ohniváček modrolemý, okáč horský - u Johna mylně okáč kostřavový, okáč středomořský, perleťovec jižní - dnes perleťovec červený, perleťovec rdesnový - dnes perleťovec mokřadní, perleťovec polský - dnes perleťovec východní, soumračník travní - dnes soumračník černohnědý, soumračník lavaterkový, soumračník skořicový a žluťásek úzkolemý). Jiná přetvořil (modrásek kozinkový - místo modrásek kozincový či modrásek kominicový - místo modrásek komonicový - zde jde ale nejspíš o překlep).
Jouklova věta předcházející seznamu českých a latinských jmén motýlů na tabulích vyobrazených: "Latinským jménem označené druhy nemají českého jména" není tedy rozhodně pravdivá. Alespoň u modráska rozchodníkového či soumračníka lavaterkového to platí na 100%, protože v roce 1910, kdy Joukl práci sepsal, už svá česká jména měli.
I s ohledem na to, že popisy některých motýlů (viz podrobněji v bodech č. 1.-10.) nemusely být v době, kdy své dílo o motýlech střední Evropy Joukl tvořil, známy, se zdá, že druhová pestrost denních motýlů České republiky je dnes považována za daleko širší než před 100 lety.

Dovětek: Kniha je plná překlepů a nepřesností. Babočka drnavcová je v seznamu uvedena jako babočka drnovcová. Modrásek komonicový má v textu zkomolené jméno na modrásek kominicový. Ohniváčci jsou v seznamu vzadu uvedeni pod ostruháčky. Soumračníci rodu Carcharodus nazývá Joukl v textu jako Cardorochus a v seznamu vzadu knihy jako Cardarochus. Rod soumračníků Heteropterus je v seznamu uveden jako Heterocerus.
Psaní latinských druhových jmen nemá logiku. Některá jména původem z jiných vlastních jmen osob či bytostí jsou v textu uvedena velkým a jindy zase malým písmenem. V seznamu na konci knihy a pod jednotlivými tabulemi však začínají všechna druhová latinská jména malým písmenem.
Rozměry motýlů Joukl vůbec neuvádí.

Věra Matějková vydala v roce 1942 v nakladatelství Vesmír, tedy v průběhu 2. světové války, knihu "Denní motýli" s docela pěknou barevnou obálkou. Tím však barevnost publikace končí. Popisy jednotlivých motýlů nejsou, jako doposud, doplněny barevnými kresbami, ale fotografiemi. Fotografie jsou však černobílé, což je pochopitelné vzhledem k době v jaké tato knížka vznikala, nicméně, celé publikaci to ubírá na atraktivitě a míře použitelnosti. Přece jenom barevné odstíny motýlích křídel jsou jedním z podstatných určovacích atributů jednotlivých druhů. Ale budiž. Kniha neosahuje popisy a tím pádem ani fotografie vzácnějších druhů denních motýlů a příležitostných migrantů.

Poznámky k názvům motýlů:
1. Ve výčtu baboček chybí Matějkové babočka drnavcová, ale to je vcelku pohopitelné, když se zaměřila pouze na tuzemské denní motýly. Babočku bílé C uvádí jako babočku meruzalkovou, ikdyž s přívlastkem "bílé C". Babočka paví oko je pro změnu babočka chmelová s přívlastkem "paví oko".
2. Sice John (1900) a Joukl (1910) přešli, jak se zdálo, definitivně na Steinichovy batolce, Matějková se však vrací k Exlerově barvoměnce červené a barvoměnce duhové.
3. V seznamu bělásků se Matějková přiklonila k Exlerově bělásku resedovému. Ostatní jména změny nedoznala.
4. U bělopáska dvouřadého přetrvává jméno bělopásek zimolezový a bělopásek jednořadý má u Matějkové jméno bělopásek menší. Tato jména Matějková beze zbytku přejala od svých předchůdců.
5. Ve výčtu hnědásků vcelku pochopitelně chybí hnědásek jižní a hnědásek podunajský. Hnědásci černýšový a rozrazilový mají oproti dnešnímu (rok 2016) stavu zaměněné své latinské názvy (Melitaea dictynna a Melitaea aurelia). Popisy obou hnědásků jsou velice kusé, ale zdá se, že i ty jsou jsou přehozené.
6. V seznamu modrásků chybí vzácnější druhy a druhy jejichž popis nebyl v té době ještě známý. Modrásek hořcový je uveden pouze svým latinským názvem Lycaena alcon a podobně modrásek ušlechtilý jako Lycaena amandus. Přetrvává záměna latinského názvu (Lycaena argus) pro modráska obecného. Modráska černolemého Matějková ale neuvádí.
7. Ohniváčci černočárný a modrolemý mají nadále zaměněny latinské názvy (Chrysophanus hippothoë a Chrysophanus dispar var. rutilus) a nejspíš i své popisy oproti dnešku (rok 2016). Současný ohniváček rdesnový je uveden jako ohniváček barvoměnný.
8. Z okáčů Matějkové chybí jen ty vzácnější a to: okáč kostřavový, okáč menší, okáč stínovaný a okáč středomořský. Okáč horský je zapsán jen svým latinským názvem Erebia epiphron. Okáč poháňkový je uveden jako okáč pohankový, což je nejspíš překlep, anebo se v tehdejších dobách poháňce hřebenité skutečně říkalo pohanka hřebenitá.
9. České názvy ostruháčků jsou kompletní. Jen ostruháček česvinový se ještě jmenuje ostruháček cesminový.
10. Z perleťovců chybí perleťovec červený, perleťovec dvouřadý, perleťovec mokřadní, perleťovec severní a perleťovec východní. Perleťovec stříbropásek získal originální jméno perleťovec stříbročarý. U perleťovce fialkového a perleťovce nejmenšího jsou stále, oproti dnešku (rok 2016), zaměněny latinské názvy Argynnis dia a Argynnis euphrosyne.
11. Mezi soumračníky Matějkové chybí pouze vzácnější druhy: soumračník kruhoskvrnný, soumračník podobný, soumračník východní a soumračník západní. Někteří soumračníci jsou zapsáni pouze svými latinskými názvy a chybí jim česká jména, která již někteří v minulosti získali. Je to Heteropterus morpheus (soumračník černohnědý), Carcharodus lavaterae (soumračník lavaterkový), Hesperia serratulae (soumračník mochnový) a Hesperia sao (soumračník skořicový). Soumračník severní je pojmenován jako soumračník zlatožlutý.
12. Ze žluťásků ve výčtu chybí žluťásek jižní a žluťásek tolicový. Naproti tomu je uveden žluťásek úzkolemý.

Shrnutí: Matějková okruh českých jmen denních motýlů nijak nerozšířila. Naopak se dost striktně držela svých předchůdců a to nejspíš především Exlera, i když se někdy od jeho názvosloví odchyluje. Vrátila však do seznamu motýlů žluťáska úzkolemého, který v něm už natrvalo zůstal. Přetrvávají, z dnešního (rok 2016) pohledu, některé omyly v přiřazení latinských názvů a popisů především u hnědásků černýšového a rozrazilového, modráska obecného, ohniváčků černočárného a modrolemého a perleťovců fialkového a nejmenšího. Podrobněji jsou tyto záměny popsány v bodech 1. - 12. Popisy motýlů jsou velmi stručné a v podstatě podle nich nelze daný druh determinovat. To ale částečně kompenzuje přiložený klíč pro určování denních českých motýlů pod názvem Zkuste si určit motýla. Je sice zatížený archaickým rozdělením a pojmenováním rodů, ale vyniká svou poměrnou jednoduchostí.

Dovětek: Matějková rozměry motýlů uvádí pouze pod černobílými fotografiemi. Ovšem ne všechny druhy zahrnuté do této publikace disponují vlastní fotografií a tudíž jejich rozměry spolu s fotografií chybí.
Černobílé fotografie nejsou příliš vypovídající a ještě jsou nekvalitně reprodukovány.
Všechny latinské druhové názvy motýlů Matějková zapisuje již malými písmeny a tak to platí dodnes.

V roce 1948 vydal Rudolf Schwarz (1903 - 1980) v nakladatelství Vesmír v edici Naše příroda v obrazech první díl atlasu "Motýli denní 1", který se týká našich (československých) otakárků, jasoňů, bělásků, žluťásků a okáčů. V roce 1949 následoval druhý díl tohoto atlasu "Motýli denní 2", vydaný stejným nakladatelstvím, který se věnoval našim (československým) batolcům, babočkám, hnědáskům, perleťovcům, ostruháčkům, ohniváčkům, modráskům a soumračníkům. Každý zmíněný motýl zde má přinejmenším jeden svůj pěkný barevný portrét. Ani v jednom díle se však Schwarz nezmiňuje o původu českých jmen našich denních motýlů.

Poznámky k názvům motýlů:
1. Seznam baboček je kompletní, včetně babočky drnavcové, ačkoliv ta je uvedena pouze svým latinským názvem Polygonia egea.
2. Z bělásků chybí ve výčtu jen bělásek jižní, bělásek luční a bělásek východní. Naopak přibyl bělásek horský.
3. Bělopásci získali konečně svá dnešní (rok 2016) česká jména. Bělopásek zimolezový se stal bělopáskem dvouřadým a bělopásek menší získal jméno bělopásek jednořadý.
4. Seznam hnědásků je rovněž kompletní a hnědásci černýšový a rozrazilový konečně získali své "správné" latinské názvy (aurelia a tehdy dictynna) včetně odpovídajících popisů. A co více, s konečnou platností byli uvedeni hnědásek jižní a hnědásek podunajský.
5. Z modrásků chybí jen modrásek pumpavový (jeho české jméno navrhl až Moucha 1972), modrásek stepní (jeho výskyt na našem území v té době nebyl potvrzen) a modrásek východní. Schwarz poprvé uvádí české názvy pro modráska cizokrajného, modráska černolemého, modráska čičorkového, modráska hnědého, modráska hořcového, modráska tolicového a modráska ušlechtilého. Také poprvé uvádí modráska hořcového Rebelova, ikdyž jen latinským názvem Maculinea alcon rebeli a modráska vičencového jménem modrásek argyrognomon. Modrásek tažný je také uváděn jen pod svým latinským názvem Syntarucus telicanus.
6. Ohniváčci jsou kompletně vyjmenováni, včetně ohniváčka modrolemého. Ohniváček rdesnový získává nazpět své původní jméno a přestává být už navždy ohniváčkem barvoměnným.
7. Z okáčů Schwarzovi chybí pouze okáč středomořský, což je vcelku pochopitelné. Svá česká jména získali: okáč horský, okáč kostřavový (toto jméno sice už John užil v roce 1900, ale pro jiného modráska a to horského), okáč malý (dnes okáč menší) a okáč stínovaný.
8. Ostruháčci jsou kompletní, všichni s dnešními (rok 2016) českými jmény. Navíc se ostruháček cesminový opět a nadobro stal ostruháčkem česvinovým.
9. Perleťovci jsou také kompletní, i když perleťovec mokřadní je uveden pouze svým latinským názvem Boloria aphirape a perleťovec východní svým latinským názvem Argynnis laodice. Své české jméno získal perleťovec dvouřadý, perleťovec severní a perleťovec červený (již předtím Johnem v roce 1900 pojmenovaný jako perleťovec jižní). Perleťovce velkého Schwarz nazývá perleťovcem velikým. Toto české jméno už již v minulosti u různých autorů (Klika, Steinich, Exler) také vyskytlo. Velkou zásluhu má Schwarz na tom, že se z dnešního pohledu (rok 2016) přiřadily správné latinské názvy a popisy perleťovci fialkovému a perleťovci nejmenšímu.
10. Ze soumračníků Schwarzovi chybí jen soumračník východní a soumračník západní. Své české jméno získal soumračník černohnědý, soumračník kruhoskvrnný, soumračník mochnový a soumračník podobný. Soumračník severní je kupodivu uveden jen svým latinským názvem Caterocephalus silvicola.
11. Mezi žluťásky chybí žluťásek jižní a žluťásek tolicový.

Shrnutí: Schwarz se po dlouhé době stal jedním z autorů, kteří notnou dávkou přispěli k českému pojmenování našich denních motýlů. Navázal tak na práce Kliky (1870), Steinicha (1883) a Exlera (1898). Nově pojmenoval, nebo nově použil pojmenování pro tyto motýly: bělásek horský, bělopásek dvouřadý, bělopásek jednořadý, hnědásek jižní, hnědásek podunajský, modrásek cizokrajný, modrásek černolemý, modrásek čičorkový, modrásek hnědý, modrásel tolicový, modrásek ušlechtilý, okáč horský, okáč malý (dnes okáč menší), okáč stínovaný, perleťovec červený, perleťovec dvouřadý, perleťovec severní, soumračník černohnědý, soumračník kruhoskvrnný, soumračník mochnový a soumračník podobný.
Další motýly uvedl pouze svými latiskými názvy (viz body 1. - 11.).

Dovětek: Ke každému motýlu je vždy na konci každé knihy připojen velmi rozsáhlý popis jednotlivých vývojových fází, živných rostlin housenek, nemocí, parazitů a vlastního pozorování. Otakárek fenyklový má tento popis dokonce na dvou plných stranách. Co však schází, jsou, kupodivu, rozměry jednotlivých motýlů.
Latinské zápisy Schwarz provedl v souladu s dnešními pravidly. Rodová jména začínají velkým písmenem a druhová malým i pokud jsou vytvořena z jiných jmen.

V roce 1949 vydalo nakladatelství Melantrich, jak samo tvrdilo, náš první "Klíč k rozpoznávání motýlů" od Jaroslava Tykače (1886 - 1959). Doplňkem tohoto klíče, který mimochodem i přes tvrzení Melantrichu se nestal prvým svého druhu (viz. Steinich 1883 či Matějková 1942), byl "Atlas motýlů" od Julia Komárka a Jaroslava Tykače, který poprvé vyšel také v roce 1949 a pak ještě několikrát. Obě publikace doplňuje kniha Jaroslava Tykače "Poznávejme motýly" z roku 1958, která byla vydána Státním pedagogickým nakladatelstvím v Praze. Tato kniha ovšem obsahuje stejné obrazové podklady jako výše zmíněný "Atlas motýlů". Všechny publikace byly určeny především široké veřejnosti, mladým lidem a začínajícím sběratelům a proto byly sepsámy poměrně stručně a tudíž obsahují pouze asi 100 denních motýlů naší současné fauny. Stručnost je sice nepříjemná, protože pro náš účel nepokrývá celou českou faunu denních motýlů, ale lze jí celkem tolerovat, protože si všechny publikace nekladou za cíl být vědeckou příručkou. Co však je zarážející a vlastně netolerovatelné, je spousta chyb a překlepů v Klíči jdoucí navrub ve své většině nejspíš nakladatelství Melantrich a ne samotných autorů textu. Proto jsem se raději většinou přidržel terminologie Atlasu, která není zatížena chybami, velmi se přibližuje (až na pár výjimek) jménům dnešním a neobsahuje tolik zmatečných vědeckých názvů, tak jak je tomu například u Matějkové. Nicméně jsem použil i několik výrazů z Klíče, pokud třeba v Atlasu chyběly, nebo pokud byly relevantnější.

Poznámky k názvům motýlů: Mladým lidem či začínajícím sběratelům motají údaje v Klíči hlavu svými nepřesnostmi a nedůslednostmi. Tak například okáč bojínkový je v Klíči uveden dvakrát. Jednou jako Melanargia galathea a podruhé jako Erebia medusa. Zde by však měl bý uveden okáč rosičkový. Naproti tomu okáč jílkový má svůj vědecký popis v pořádku, avšak v abecedním seznamu českých jmen chybí. Perleťovec fialkový má v Klíči vědecké jméno Brenthis dia, které však patří perleťovci nejmenšímu. V Atlasu je však již uvedeno správné vědecké jméno Boloria euphrosyne. O překlepech a sazečských chybách (Běločárník habrový má v seznamu otočené počáteční B o 180°) ani nemluvě. Těch je tam nepočítaně. Ostruháček kapinicový je uveden jako ostruháček kopinicový a bělásek hrachorový jako bělásek hrachový. Rozdíl obou knížek je tak markantní, že se zdá jako kdyby obě publikace (Atlas a Klíč) psali úplně jiní autoři a vydala je zcela rozdílná nakladatelství každé v jiném desetiletí a ne v jednom roce. Nebo se nejspíš v první pětiletce socialistické éry na nějaké korektury populární literatury moc nehledělo, neboť byla pozornost zaměřena zcela jinam.
Třetí knížka Jaroslava Tykače "Poznávejme motýly" de facto kopíruje předchozí publikaci "Atlas motýlů", avšak některé české a vědecké názvy denních motýlů modifikuje. Někdy ku prospěchu věci, jindy naopak. Například již zavedeného modráska jehlicového (Polyommatus icarus) přejmenovává na modráska obecného (jehlicový je uveden jen v závorce), zůstává okáč prosíkový (Lopinga achine) - dnes okáč jílkový, ostruháček kapinicový je znovu přejmenován na ostruháčka kopinicového, perleťovec dvanáctičlenný (místo perleťovce dvanáctitečného - zde Boloria či Clossiana euphrasia) z Atlasu zůstává i zde, perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia) je přejmenován zpět na perleťovce stříbropásného a zůstává babočka žahavková (Aglais urticae). Jinak je vše ostatní víceméně stejné či podobné.

Shrnutí: Jaroslav Tykač nijak nepřispěl k obohacení českých jmen pro české denní motýly. Naopak se v některých případech vrátil zpět k historicky již překonaným jménům a v jiných případech jména dokonce zkomolil.

Dovětek: V "Klíči" Tykač uvádí rozměry jednotlivých motýlů v milimetrech a rovněž připojuje jejich stručné popisy. V "Atlasu" a v knize "Poznávejme motýly" rozměry motýlů chybí a popisy jsou ještě stručnější. Zato však obě knihy obsahují totožné a docela kvalitní barevné fotografie vždy s více motýly pohromadě.

V roce 1954 vydali Josef Kratochvíl (1909 - 1992) a Emanuel Bartoš (1902 - 1966) podle zásad I. sjezdu československých zoologů v Opavě v roce 1951 monumentální dílo s názvem "Soustava a jména živočichů" v Nakladatelství Československé akademie věd. Stať motýli (Lepidoptera) pro Opavský sjezd připravila jmenoslovná komise doc. Dr Františka Millera, zvláště však Dr Dalibor Povolný. Oponentské zhodnocení a přepracování návrhu provedl za spolupráce členů Československé společnosti entomologické v Praze (zvláště: Dr Schwarze, Dr Gregora, Dr Troníčka, Poláčka, Eidkuma, Zouhara, Paclta a j.) Jiří Šmelhaus. Z českých (československých) denních motýlů je zde však vyjmenováno jen 86 druhů. Z tohoto důvodu jsem výpis jmen českých denních motýlů z uvedené publikace nezařadil do vývojově-historické tabulky. Mezi nejvýznamější odchylky od dnešního českého jména v této publikaci patří okáč pohankový (dnes poháňkový) a ostruháček ostružníkový (dnes ostružinový). Motýl Polyommatus icarus dostal české jméno modrásek obecný, ale my mu dnes říkáme modrásek jehlicový. Současný modrásek obecný (Plebejus idas) však ve výčtu denních motýlů v této knize chybí. Zato se zde vyskytuje modrásek měchýřníkový (Iolana iolas), který v seznamu současných denních motýlů v České republice na webových stránkách www.lepidoptera.cz chybí.

V roce 1972 vydal Josef Moucha (1930 - 1972) populárně naučnou knihu "Sbíráme motýly" v edici Delfín nakladatelství Práce. Téhož roku vyšlo i 1. vydání jeho další knížky "Naši denní motýli" v edici OKO nakladatelství Albatros. Protože obě knížky vyšly ve stejnou dobu, je seznam českých jmen motýlů kombinací všech českých jmen z obou publikací. Jestliže se například v knize "Sbíráme motýly" objevil modrásek argyrognomon a v knize "Naši denní motýli" týž modrásek s již celým českým jménem modrásek podobný, zapsal jsem do seznamu pochopitelně druhé - celé české jméno modrásek podobný. Původ nových českých jmen denních motýlů je v obou knihách většinou jen naznačený.

Poznámky k názvům motýlů:
1. Z baboček chybí Mouchovy jen babočka drnavcová, která je na našem území nepůvodním denním motýlem.
2. V seznamu bělásků chybí jen bělásek luční, což je pochopitelné, neboť takto byl tento motýl nazván až roku 2015. Zato však Moucha uvádí nové jméno běláska a to běláska východního. Dále znovu připomíná běláska horského (Schwarz 1948) a běláska jižního (John 1900), kteří byli některými předchozími autory opomíjeni.
3. Mezi modrásky chybí české jméno pro modráska hořcového Rebelova a modráska východního, ale jsou uvedeny latinské názvy. Maculinea rebeli je v té době považován za odlišnou formu (poddruh či druh) modráska hořcového (Maculinea alcon) a Philotes vicrama je v té době považován za rasu (ale i samostatný druh) modráska černočárného (Philotes baton - dnes Pseudophilotes baton). V knize "Sbíráme motýly" je uveden modrásek jižní namísto modráska tažného. Podle připojeného popisu tohoto motýla by se opravdu zdálo druhové jméno "jižní" příhodnější. Tažným motýlem je totiž spíše modrásek cizokrajný než modrásek tažný.
Nově přibyla česká jména pro modráska podobného, modráska pumpavového (jméno prokazatelně navrženo Mouchou), modráska stepního, modráska tažného a modráska vičencového.
4. Z okáčů chybí pouze okáč středomořský. Své definitivní jméno získal okáč menší, kterého předtím pojmenoval Schwarz (1948) jako okáče malého.
5. Ostruháček česvinový je v knize "Sbíráme motýly" zapsán jako ostruháček cesmínový.
6. Česká jména mezi perleťovci nově získali: perleťovec mokřadní (dříve Johnem roku 1900 pojmenován jako perleťovec rdesnový) a perleťovec východní (dříve Johnem roku 1900 pojmenován jako perleťovec polský).
7. Pouze soumračník západní chybí ve výčtu soumračníků. Nově získali své české jméno soumračník východní a soumračník severní (dříve Steinichem roku 1883 pojmenován jako soumračník zlatožlutý).
8. Ze žluťásků chybí tradičně žluťásek tolicový. Pojmenován českým jménem byl žluťásek jižní.

Shrnutí: Josef Moucha navázal na vynikající práci Rudolfa Schwarze a dovedl české jména českých denních motýlů k dokonalosti. Všechna jím použitá česká jména využíváme v nezměněné podobě dodnes, ikdyž byly později učiněny snahy je víceméně upravovat (Novák 1992 apod.).
Moucha zavedl nová česká jména těchto denních motýlů: bělásek východní, modrásek podobný, modrásek pumpavový, modrásek stepní, modrásek tažný, modrásek vičencový, okáč menší, perleťovec mokřadní, perleťovec východní, soumračník východní, soumračník severní a žluťásek jižní.
Další jména která "znovuobjevil" jsou: bělásek horský a bělásek jižní.

Dovětek: Obě knížky (především "Sbíráme motýly) obsahují vcelku vyčerpávající popisy jednotlivých druhů (a mnohdy i jejich různých forem), avšak bez jejich rozměrů.

V roce 1992 se Ivo Novák (*1930) snažil sjednotit české názvy denních a i nočních v díle "Česká jména motýlů" otištěném v periodiku Zprávy Československé Společnosti Entomologické při ČSAV, číslo 1, ročník 28/1992. Jde o přehled doporučených českých jmen (doplněné vědeckými názvy) našich motýlů, ovšem bez detailního vysvětlení, proč jednotliví motýli byli zrovna tak pojmenováni, bez jejich popisu, rozměrů a vyobrazení.

Poznámky k názvům motýlů:
1. I přes jistě velkou snahu učinit konečně pořádek v českých jménech motýlů se, dle mého soudu, celý spolupracující kolektiv autorů nevyvaroval jistých nelogičností a nedůsledností, alespoň co se pojmenování denních motýlů týče. Tak například Polygonia egea je uvedena jako babočka drnáková, což je název používaný na Slovensku a nikoliv u nás. V Čechách se tato babočka v minulosti nazývala buď svým latinským jménem egea, nebo českým jménem babočka drnavcová (již Joukl v roce 1910). Navíc je její jméno odvozeno od živné rostliny vlastní housenky a tím je drnavec lékařský (Parietaria officinalis).
2. Bělásek Realův (Leptidea reali) není v tomto seznamu uveden, ačkoliv byl jeho popis Reissingerem publikován již v roce 1989. Dnes (2016) je ovšem tímto běláskem na našem území bělásek luční (Leptidea juvernica).
3. Modrásek hořcový Rebelův (Maculinea alcon rebeli - dnes Phengaris alcon rebeli) také není uveden v tomto seznamu, ačkoliv ho již R. Schwarz zmiňuje ve své práci "Motýli denní 2" z roku 1949. Zato se nově objevuje modrásek východní jako samostatný druh.
4. Ostruháček ostružinový (Callophrys rubi) je zde přejmenován na ostruháčka ostružníkového, což je mluvnicky nejspíš správnější, protože živnou rostlinou housenek tohoto motýla je, mimo jiné, i ostružník (Rubus spp.), avšak historicky (alespoň ve stěžejních dílech čs. lepidopterologie) a ani dnes se tento název nepoužívá.
5. Pojmenování perleťovce menšího (Issoria lathonia) a perleťovce většího (Argynnis aglaja) rovněž nemá oporu v historických názvech, neboť se vždy nazývali perleťovec malý resp. perleťovec velký či perleťovec veliký.
6. Žluťásky Novák doplnil o žluťáska tolicového, kterého do té doby zmínil jen John (1900) a to pouze latinským názvem Colias Erate.
7. Souhlasím však s doporučením, aby se motýl Pontia daplidice (dnes Pontia edusa) jmenoval bělásek rezedový a ne rezedkový, jako je tomu nyní. Jednou ze živných rostlin housenek tohoto motýla je Reseda spp. a název rezedový resp. resedový se již v minulosti používal.

Shrnutí: Jak již bylo v úvodu řečeno, jedná se o doporučená česká jména našich motýlů, nikoliv o jejich nařízení. Tím pádem někteří autoři používají odchylná jména od tohoto doporučení, ale i z těchto odlišných jmen lze lehce odvodit o jakého se motýla jedná. Nejde totiž většinou o změnu slovního základu daného jména (např. cesminový v. česvinový, či zlatožlutý v. severní), ale o jeho drobnou úpravu (malý v. menší, velký v. veliký v. větší apod.). Nově Novák pojmenoval modráska východního a žluťáska tolicového.

Dovětek: V roce 1995 byla v časopisu Živa 2/1995 publikována recenze práce Ivo Nováka a kolektivu od Aloise Honěka, která především připomněla tzv. opavské názvosloví, které zavedlo do dosavadního systému českého odborného názvosloví jednotné zasady a pořádek z kterého "nové" názvosloví pro motýly vyšlo.

Knížku Jiřího Zahradníka (1928 2020) a Františka Severy (1924 - 2005) "Naši motýli" z roku 1997 vydanou v nakladatelství Albatros sice lektoroval Ivo Novák a na straně č. 35 se doslova praví, že je v této knížce důsledně použito českého i vědeckého jmenosloví, které publikoval Dr. Novák ve výše uvedeném spise (myšlena práce "Česká jména motýlů" uvedená v publikaci Zprávy československé společnosti entomologické při ČSAV, číslo 1, ročník 28/1992), avšak není tomu tak. Zahradník uvádí perleťovce malého, kterého Novák přejmenoval na perleťovce menšího a perleťovce velkého, kterého Novák také přejmenoval a to na perleťovce většího.
Řada motýlů ať už denních či nočních zde, bohužel, není uvedena vůbec, ale účelem této populárně naučné publikace zřejmě nebylo podat detailní přehled o naší motýlí fauně. Ačkoliv, o 25 let dříve podobná knížka Josefa Mouchy byla v tomto směru daleko obsáhlejší, alespoň co se počtu denních motýlů týče.


Ivo Novák (*1930) s Vladimírem Pokorným (*1924) v roce 2003 vydali v nakladatelství Paseka "Atlas motýlů". Barevné tabule denních a nočních motýlů byly převzaty z knihy H. A. Joukla "Motýlové a housenky střední Evropy, se zvláštním zřetelem k motýlům českým" a tak jsou zde vyobrazeni i motýli, kteří se v Čechách nevyskytují. Někteří tito motýli mají taktéž česká jména. V kapitole Systém motýlů se uvádí, že česká jména jsou použita z publikace "Česká jména motýlů" (Novák a kol. 1992), což je bezezbytku dodrženo. Zůstává tedy babočka drnáková, bělásek rezedový, ostruháček ostružníkový, perleťovec menší a perleťovec větší.
Někteří motýli, jako například babočka vrbová, modrásek vičencový či žluťásek jižní, ve výčtu denních motýlů chybí.
Protože se česká jména denních motýlů v této publikaci nijak neliší od jmen uvedených ve Zprávách Československé společnosti entomologické z roku 1992 a navíc některé druhy denních motýlů chybí, nezadával jsem údaje z této knihy do tabulkové části tohoto pojednání.


V roce 2005 vydal Ivo Novák (*1930) s Františkem Severou (1924 - 2005) moc hezkou publikaci s lakonickým názvem "Motýli" v nakladatelství Aventinum. Knížka se věnuje jak denním, tak nočním motýlům. Obsahuje pěkné ilustrace a bohatou textovou část s velice zajímavými informacemi ze života motýlů. V kapitole Jména motýlů Novák píše: "Česká jména motýlů se začala více používat především zásluhou H.A. Joukla, který ve své knize Motýlové a housenky střední Evropy z roku 1910 řadu jmen poprvé uvedl a soustředil v ní jména starší." Není to však pravda, alespoň co se denních motýlů týče. Joukl žádné nové české jméno denního motýla neuvedl. Veškerá jím uvedená jména se už předtím objevila v dílech předchozích autorů - Klika, Steinich, Exler a John.
Dále Novák uvádí: "V knize jsou použita revidovaná jména čeledí, rodů a druhů na základě v té době nejnovějšího systému motýlů a s přihlédnutím k potřebám popularizační praxe a školní výuky. Jejich soupis vyšel ve Zprávách Československé společnosti entomologické (Novák a kolektiv, 1992)". Zde však dochází k paradoxní situaci. Novák se odvolává na Nováka (tedy sám na sebe) a přitom sám nedodržuje to co sám navrhl. Příkladem budiž babočka drnavcová (2005) proti babočce drnákové (1992) či perleťovec velký (2005) proti perleťovci většímu (1992).
Řada druhů denních motýlu, bohužel, ve výčtu chybí a proto jsem údaje z této knihy nezadával do tabulkové části tohoto pojednání, protože vyčerpávající informace o českých jménech tento autor poskytl ve zmíněných Zprávách Československé společnosti entomologické z roku 1992.


Celkové shrnutí vývoje českých jmen českých denních motýlů: Se systematickým českým pojmenováváním motýlů s největší pravděpodobností začal Jan Svatopluk Presl (1791 - 1849) v první polovině 19. století v rámci českého pojmenovávání prvků mnoha vědních disciplín během Českého národního obrození. Konkrétně první česká jména motýlů byla uveřejněna v Preslově třídílném díle vydaném v časopisu Krok "Navržení soustavy živočichů dle tříd, řádů a rodů, a spolu pokus zčeštění potřebných v živočišstvu názvů" z let 1821 - 1823.

V polovině 19. století začal Franz Anton Nickerl (1813 - 1871) pořizovat k latinským názvům exponátů hmyzu v tehdejším Českém muzeu i česká jména a tak pravděpodobně alespoň někteří motýli dostali svůj český jmenný ekvivalent.

Česká jména motýlů poprvé v ucelenější formě zpracoval Josef Klika (1833 - 1873) ve své práci s dlouhým názvem: "Kniha o motýlech aneb Motýlové. Soustavný popis motýlů v středné Evropě, zvláště v Čechách žijících, jakož housenek a pup jejich se zvláštním vzhledem ku škodě, kterou housenky činí, s vytknutím prostředkův, kterými možno škodu tuto zameziti aneb aspoň umírniti." z roku 1870. Ve své práci uvedl Klika celkem 118 původních českých jmen (výchozí stav).

Po Klikovi pokračoval v českém pojmenování našich motýlů Karel Steinich (1855 - 1924) ve svém klíči: "Motýlové. Lepidoptera. Analytický klíč část I. Motýlové denní a večerní" z roku 1883. Jde nejspíš o první český klíč k určování motýlů, ačkoliv si prvenství snažili přisvojit někteří pozdější autoři (či spíše nakladatelství). Steinich přidal dalších 17 nových českých jmen druhů a 3 nová česká pojmenování rodů. Některá tato jména se natrvalo ujala, další však byla časem nahrazena jinými.

Ještě před koncem 19. století, konkrétně roku 1898, vydal Karel Exler ml. (1876 - 1965) svou knihu "Motýlové: Soustavný popis motýlů v zemích koruny české žijících, jakož i housenek a kukel jejich, s připojeným návodem, kdy a kde chytati motýle, sbírati kukly, housenky a vajíčka a kterak upravovati je pro sbírky". Exler dodal 12 nových českých jmen druhů a 1 nové jméno rodu. Tak jako u ostatních autorů se některá tato jména udržela dodnes a jiná postupem doby zanikla.

Profesor Jan John (1850 - 1920) v roce 1900 doplnil komentářem dvoudílný "Atlas motýlů střední Evropy". Svým zaměřením tento atlas pokryl i další druhy motýlů, kteří jsou na našem území nepůvodní, migranti, nebo jen zalétlí. Tím pádem rozšířil seznam o 17 nových českých jmen druhů denních motýlů. Jako vždy se jedna část těchto nových jmen ujala a druhá časem upadla v zapomnění.

Mezi lepidopterology tolik ceněné dílo Hynka Aloise Joukla (1862 - 1910) "Motýlové a housenky střední Evropy se zvláštním zřetelem k motýlům českým" vyšlo v roce 1910. Tato výpravná publikace však, bohužel, nijak nepřispěla k rozšíření českého názvosloví denních motýlů, pokud ovšem nepovažujeme jméno modráska kozinkového za pouhý chybný přepis jména modráska kozincového.

Útlá publikace Věry Matějkové s názvem Denní motýli vydaná ve válečném roce 1942 rovněž nepřinesla žádná nová česká jména denních motýlů, kromě dvou nepodstatných úprav již stávajících jmen (modrásek černolemovaný a perleťovec stříbročarý). Kladem této knížky je však docela jednoduchý a přehledný klíč k určování denních motýlů s názvem Zkuste si určit motýla.

Mně osobně nejbližší a nejoblíbenější jsou 2 díly atlasu Rudolfa Schwarze (1903 - 1980) "Motýli denní 1" a "Motýli denní 2" z let 1948 a 1949. Díl 3. se pak věnuje motýlům nočním. Schwarz po delší době přidal dalších 22 nových českých jmen druhů a jen několik z nich se nepřeneslo do dneška (rok 2016).

Jaroslav Tykač (1886 - 1959) vydal v průběhu let 1949 - 1958 několik knih věnovaných motýlům. Jde o: "Klíč k rozpoznávání motýlů" z roku 1949, "Atlas motýlů" také z roku 1949 sepsaný společně s Juliem Komárkem a knížka "Poznávejme motýly" z roku 1958. Ani v jedné publikaci však Tykač nerozšířil česká jména denních motýlů.

Obě knížky Josefa Mouchy (1930 - 1972) "Sbíráme motýly" a "Naši denní motýli" vydané roku 1972 významně doplnily (až na několik málo výjimek) chybějící české názvosloví denních motýlů do jeho konečné podoby. Moucha přidal 11 nových českých jmen druhů denních motýlů a všechna se udržela až do dnešní doby (rok 2016).

Ivo Novák (1930) v publikaci "Česká jména motýlů" z roku 1992 přidal další 2, do té doby, chybějící česká jména denních motýlů. Jiná 3 již existující jména se snažil modifikovat, ale evidentně bez valného úspěchu.

Knížka Jiřího Zahradníka "Naši motýli" z roku 1997 obsahuje jak denní, tak noční motýly a zřejmě z tohoto důvodu je v obou částech stručnější, než obdobné publikace jen s jedním zaměřením. Proto nepřináší žádné nové české jméno pro denní motýly. Ale, kupodivu se ve dvou případech nepřidržuje názvosloví výše uvedené publikace Ivo Nováka, jak to v úvodu zdůrazňuje.

Ač jsem se snažil vybrat stěžejní díla české lepidopterologie týkající se uvádění českých jmen českých (československých) denních motýlů do praxe, jistě jsem nezmínil další z nich. Ne však úmyslně, nýbrž proto, že o nich dosud nemám informace. Nicméně vím o dalších historických, svým rozsahem úspornějších, publikacích, které jsem nezmínil schválně, protože by do českého názvosloví nepřinesly nové důležité poznatky. Jde například o: nedatovaný (snad 1922) "Kobrův Atlas motýlů", rovněž nedatovaný "Kapesní atlas motýlů" v edici Mückovy praktické příručky, knížka "Naši motýli" od Dr. Bohumila Starého a akademického malíře Otakara Zejbrlíka z roku 1943 a další.

Po roce 1989 vyšla řada poměrně zajímavých zahraničních publikací (viz např. Použitá literatura 21-23) přeložených do češtiny. Avšak tyto publikace nebyly zaměřeny jen na českou motýlí faunu a tak logicky nemohly zahrnovat všechny druhy v Česku se vyskytující. Proto jsem ani tyto publikace nezařadil do výše uvedeného přehledu.

Závěrečný dovětek a poznámky: Při nápadu také objasnit původ českých jmen motýlů, když už jsem předtím zpracoval původ vědeckých rodových a druhových jmen denních motýlů Západopalearktického areálu, jsem se domníval, že vypíšu přehled dnešních českých jmen a k nim uvedu kdo, kdy a proč toto jméno vymyslel a poprvé použil. Ale postupem doby mi bylo jasné, že takto se to vytvořit nedá. Nejprve jsem zjistil, že nevím v které době a kterým autorem mám začít. Kdo byl tím prvním?! Až mi pan Jiří Beneš poradil začít výše zmíněným dílem Josefa Kliky z roku 1870. Při pátrání v knihovnách a antikvariátech po této knize, jsem získal informace i o dalších obdobných dílech z konce 19. (Steinich 1883, Exler 1898) a počátku 20. (John 1900, Joukl 1910 apod.) století. Většinu z těchto atlasů a klíčů vydalo nakladatelství českého pokrokového nakladatele Ignáce Leopolda Kobera. Sehnat tato díla v knihovnách se ukázalo být mnohem obtížnější, než je získat v antikvariátech. Každou knihu jsem pak prostudoval především v pasážích týkajících se denních motýlů. V nich uvedená česká jména denních motýlů jsem porovnal s českým a latinským názvoslovím používaným dnes (rok 2016), tak jak je uveřejněno na serveru www.lepidoptera.cz. Databázi denních motýlů z tohoto serveru jsem jen obohatil o soumračníka kruhoskvrnného (Spialia orbifer), který tam původně chyběl. Potom jsem vždy porovnal česká a i vědecká jména z dané knihy s tímto mým seznamem (České jméno 2016 a Latinský název). Pokud se české jméno shodovalo, pak jsem je do příslušného políčka seznamu vypsal modrým písmem. Jestliže bylo odlišné (třeba jen částečně), tak jsem ho zapsal červeně. Pokud se latinské jméno rodu a druhu shodovalo plně s dnešním používaným vědeckým jménem, tak jsem ho za české jméno neuvedl. Pakliže se nějak odlišovalo, tak jsem ho vypsal celé a červeně označil rozdílný výraz (někdy jen znak). V textu jsem následně latinkou vypsal jména a názvy zasluhující si pozornost a červeně označil rozdíly. V oddílu Shrnutí: jsem modře vyznačil nová české jména uvedena příslušným autorem publikace.

Tuto textovou část doplňuje tabulková část, která přehledně mapuje vývoj českých jmen českých denních motýlů v průběhu tří století (19. - 21.) až do dneška. Všechna Česká jména 2022 v této tabulkové části jsem opatřil textem vysvětlujícím jejich původ. Text se objeví vždy po najetí myší na dané české jméno.

Zajímavé je, že zatímco autoři 19. a počátku 20. století (Steinich, Exler, John a Joukl) zapisují "babočka osyková", tak Ottův slovník naučný z roku 1890 již zapisuje dnešní "babočka osiková". Pod heslem babočky jsou zkratky autorů Bše (Bohumil Bauše - přírodovědec 1845 - 1924) a LD. (Ladislav Duda - gymnazijní professor v Praze, zemřel 1896).


V knize "Zoologie pro vyšší třídy středních škol" od J. N. Woldřicha (1834 - 1906) a Fr. Bayera (1853 - 1925) z roku 1900 je uvedeno několik zajímavých názvů denních motýlů. Například: otakárek veliký (dnes otakárek ovocný), apollo (dnes jasoň červenooký), perleťovec pruhovaný (dnes perleťovec stříbropásek) a obligátní babočka osyková. O motýlech se zde zmiňuje jen krátká kapitolka.


Nově získané poznatky:

V lednu 2013 jsem získal rozměrově malou příručku "Malý sběratel motýlů" sepsanou panem učitelem Xaverem Bedřichem Pelikánem a vydanou v roce 1903 nakladatelstvím I.L. KOBER v Praze. Na obálce je uvedeno, ža tato knížečka byla sestavena dle různých pramenů. Bohužel, se již neuvádí z kterých, protože některá česká jména motýlů se u mne známých autorů té doby vůbec nevyskytují. Zřejmě si je pan učitel osobně vymyslel. Tak například babočku admirál nazval pan učitel Pelikán babočkou tečkovanou, modrásky přejmenoval na junošíky a na modráčky. Modrásek jehlicový dostal jméno modráček řepíkový, ohniváček celíkový byl přejmenován na junošíka dukátového, z otakárků udělal otokárky a otakárka ovocného přejmenoval na otakárka velikého. Škoda, že pan učitel Pelikán ve své publikaci vyjmenoval pouze jen asi 20 druhů denních motýlů, protože se dá předpokládat, že i ostatní motýli mohli obdržet zajímavá a neobvyklá česká jména.


Počátkem roku 2014 jsem v antikvariátu zakoupil knížku "Malý sběratel motýlů: Stručný návod, jak motýle chytati, pěstovati, do sbírek upravovati a řádně určovati" od Václava Nováka Boreckého, kterou v roce 1891 vydalo nakladatelství A. Storch syn v Praze. Název této knížky je nápadně shodný s názvem publikace uvedené výše. Nejsou zde uvedeni všichni naši motýli. Jde jen o jakýsi průřez denními (ale i nočními) motýly, které v té době bylo možné vidět a odchytit. Některá jména denních motýlů jsou v této knížce samozřejmě odlišná od těch dnešních. Příčinou je rozdílný pravopis dnes a tehdy a také nejspíš vlastní tvorba jmen. Jsou to: otakárek feniklový, bělásek resedkový, bělopásek zimolezový (dnes bělopásek dvouřadý), bělopásek kozílistový (dnes bělopásek jednořadý), babočka osyková, perleťovec veliký (dnes perleťovec velký), hnědásek osykový, okáč petrklíčový (dnes pestrobarvec petrklíčový), okáč kostkovaný (dnes okáč bojínkový), okáč tomkový (dnes okáč voňavkový), junošíci (dnes čeleď modráskovití), modráček černoskvrnný, modráček jehlicový, modráček jetelový, modráček rozchodníkový, modráček čilimníkový (dnes modrásek černolemý), modráček obecný, modráček krušinový a ostruháček ostružinníkový. Většina z uvedených 65 denních motýlů v této knížce už má dnešní jména.


Použitá literatura:
[1] Klika J.: Motýlové. Soustavný popis motýlů v středné Evropě, zvláště v Čechách žijících, jakož housenek a pup jejich se zvláštním vzhledem ku škodě, kterou housenky činí, s vytknutím prostředkův, kterými možno škodu tuto zameziti aneb aspoň umírniti; I.L.KOBER, Praha, 1870
[2] Steinich K.: Motýlové. Lepidoptera. Analytický klíč, část I. Motýlové denní a večerní ; J. Otta, Praha, 1883
[3] Exler K. ml.: Motýlové (Soustavný popis motýlů v zemích koruny české žijících, jakož i housenek a kukel jejich, s připojeným návodem, kdy a kde chytati motýle, sbírati kukly, housenky a vajíčka a kterak upravovati je pro sbírky); I.L.KOBER, Praha, 1898
[4] John J.: Atlas motýlů střední Evropy; I.L.KOBER, Praha, 1900
[5] Joukl H.A.: Motýlové a housenky střední Evropy, se zvláštním zřetelem k motýlům českým; I.L.KOBER, Praha, 1910
[6] Matějková V.: Denní motýli; Vesmír, Praha, 1942
[7] Schwarz R.: Motýli denní 1; Naše příroda v obrazech, svazek VI., Vesmír, Praha, 1948
[8] Schwarz R.: Motýli denní 2; Naše příroda v obrazech, svazek VII., Vesmír, Praha, 1949
[9] Tykač J.: Klíč k rozpoznávání motýlů; Melantrich, Praha, 1949
[10] Tykač J. a Komárek J.: Atlas motýlů; Melantrich, Praha, 1949
[11] Tykač J.: Poznávejme motýly; SPN, Praha, 1958
[12] Moucha J., Činčerová E.: Sbíráme motýly; Práce edice Delfín, Praha, 1972
[13] Moucha J., Choc Vl.: Naši denní motýli; Albatros edice OKO, svazek 35, Praha, 1972
[14] Novák I. a kolektiv.: Česká jména motýlů; Zprávy československé společnosti entomologické při ČSAV, číslo 1, ročník 28/1992
[15] Zahradník J., Severa Fr.: Naši motýli; Albatros edice OKO, svazek 73, Praha, 1997
[16] Kobrův atlas motýlů; I.L.KOBER, Praha, nedatováno
[17] Mückovy praktické příručky: Kapesní atlas motýlů; Šolc a Šimáček v Praze, nedatováno
[18] Starý B., Zejbrlík O.: Naši motýli; 1. vydání, Kropáč a Kucharský, Praha, 1943
[19] Novák I., Severa Fr.: Motýli; Aventinum, Praha, 2005
[20] Zahradník J., Severa Fr.: Naši motýli; Albatros edice OKO, CD-ROM, Praha, 2008
[21] Reichholf J.H.: Motýli; Průvodce přírodou, REBO Production, 1. vydání, Dobřejovice, 2004
[22] Reichholfová-Reihmová H.: Motýli; Průvodce přírodou, Knižní klub, Praha, 2005
[23] Carter D.: Motýli; Příroda v kostce, Knižní klub, Praha, 2006
[24] Honěk A.: Česká jména motýlů, recenze, časopis Živa 2/1995, Praha, 1995
[25] Kratochvíl J. a Bartoš E.: Soustava a jména živočichů, Nakladatelství Československé akademie věd, Praha, 1954
[26] Pelikán X.B.: Malý sběratel motýlů; I.L.KOBER, Praha, 1903
[27] Novák I., Pokorný Vl.: Atlas motýlů; Paseka, Praha - Litomyšl, 2003
[28] Borecký V.N.: Malý sběratel motýlů: Stručný návod, jak motýle chytati, pěstovati, do sbírek upravovati a řádně určovati; A. STORCH syn, Praha, 1891
[29] Woldřich J. N., Bayer Fr.: Zoologie pro vyšší třídy středních škol; Alfréd Hödler, Vídeň, 1900

Použité další zdroje:
www.botany.cz
www.lepidoptera.cz
wikipedia.org
wiki.real-net.sk
Google knihy

Sepsal: Martin Zelenka
dne: 20.10.2011, aktualizováno: 25.8.2022