Josef Moucha

Josef Moucha (1930 - 1972) RNDr. Josef Moucha, CSc. (7. duben 1930 – 9. březen 1972) byl český přírodovědec-entomolog. Narodil se ve Slaném a zemřel v Praze.

Jednalo se o významného a entomologické veřejnosti známého českého přírodovědce, entomologa – lepidopterologa a dipterologa, který byl významný zejména jako autor některých publikací a knih o motýlech, které dodnes patří mezi oblíbené a použivané. Josef Moucha se stal členem Československé společnosti entomologické v roce 1945 a působil jako vedoucí entomologického oddělení Národního muzea v Praze.

Po ukončení základní školy ve Slaném studoval na reálném gymnáziu v Novém Bydžově, které úspěšně ukončil maturitou v roce 1949. Později, v letech 1949–1953, navštěvoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou zakončil závěrečnou diplomovou prací: „Vliv potravy na vývoj bekyně velkohlavé“. Po ukončení studií na vysoké škole krátce působil jako asistent u prof. Dr. Júlia Miloše Komárka (1892–1955) na katedře všeobecné zoologie. Následně dne 1. října 1953 nastoupil do Národního muzea v Praze, kde působil v letech 1953–1956 zpočátku jako vědecký aspirant, později už jako vědecký pracovník. Od 1. ledna 1971 převzal funkci vedoucího entomologického oddělení Národního muzea v Praze 4 – Kunraticích. V Národním muzeu byl správcem sbírky motýlů a zaobíral se hlavně taxonomií, zoogeografií a faunistikou motýlů a dvojkřídlých na území Československé republiky, jakož i palearktické zoogeografické oblasti. Kromě motýlů, kterým věnoval větší část svého života, se zaobíral i hmyzem z řádu Diptera, hlavně z čeledí Tabanidae, Syrphidae a Asilidae.

Při faunistickém výzkumu území Československa se věnoval hlavně Kováčovským kopcům, oblasti Tatranského národního parku, Vihorlatu, Rychlebským horám, Kralickému Sněžníku a Krkonoším. V rámci Evropy zpracovával sbírkový materiál z území tehdejší Jugoslávie, Albánie, Bulharska, Turecka a Afgánistánu. Během mezinárodních exkurzí navštívil v roce 1957 oblast Kavkazu v tehdejším Sovětském svazu a byl také členem první entomologické expedice do Iránu, které se zúčastnil v roce 1970. Měl obrovskou zásluhu na popularizaci entomologie u veřejnosti, hlavně mezi mládeží. Známé jsou hlavně jeho populárně–naučné články a knihy, které vydávala nakladatelství jako Artia, Albatros, Mladé letá, Práce apod.

V době svého života popsal například následující poddruh hmyzu: Pieris bryoniae ssp. vihorlatensis Moucha. Pro naši entomologii mají význam hlavně jeho práce, jako například: „Sbíráme motýly“, které velmi lehkou a poutavou formou obeznamují čtenáře s problematikou řádu motýlů (Lepidoptera).

Kromě těchto aktivit se zúčastnil i činnosti v Ústředním muzeologickém kabinetu při Národním muzeu v Praze a byl jedním ze spoluautorů práce na publikaci: „Soupis entomologických sbírek v československých muzeích“, kterou vydal společně s J. Ujčíkem, I. Okálim a V. Vargou.

Josef Moucha nešťastně zemřel 9. března 1972 při automobilové nehodě, kterou nazavinil, před Thomayerovou nemocnicí, když cestoval svým autem z Malešic, kde bydlel, do Kunratic, kde pracoval v Entomologickém oddělení Národního muzea. Zanechal po sobě syna Josefa, který je naším významným fotografem a publicistou.

Hlavní část jeho sbírky hmyzu je uložena v Entomologickém oddělení Národního muzea v Praze, pouze její menší část je uložena ve Slovenském národním muzeu v Bratislavě.

Dílo:
Josef Moucha a Vlastimil Choc - Naši denní motýli (1972) Josef Moucha a František Procházka - Motýli (1962)



Pohled na urnu Josefa Mouchy


Převzato z Wikipedie, otevřené encyklopedie.