František Severa, malíř a ilustrátor

Po ukončení obecné a mešťanské školy se vyučil malířem skla a porcelánu ve Včelničce u firmy J. Laňka. V letech 1945-45 studoval na Státní odborné škole sklářské v Kamenickém Šenově u J. Khýna a R. Roubíčka, v letech 1947-52 na Vysoké škole pro ilustraci a výstavnictví (Uměleckoprůmyslová škola) v Praze u prof. Josefa Nováka. Po skončení studií se nejdříve věnoval užité grafice, zvláště plakátu, novinové kresbě a písmu. Posléze se specializoval převážně na vědeckou ilustraci. Neopomíjel však ani volnou malířskou tvorbu. Jen málo knih, které ilustroval, vyšlo v češtině. Většina publikací byla vydávána pouze v jiných jazykových mutacích, zejména v němčině, angličtině, francouzštině, španělštině a italštině. Celkově bylo téměř 50 různých knižních titulů s ilustracemi F. Severy vydáno v 17 jazycích a v nákladu více než 6 milionů výtisků. Své práce měl F. Severa možnost představit na více než 25 společných výstavách v zahraničí i v ČR. Získal řadu čestných uznání a ocenění za ilustrace, např. na Výstavách nejkrásnější knihy v letech 1966, 1969 a 1977 nebo na mezinárodních výstavách ilustrace a knižní grafiky IX. A XV. Bienále užité grafiky v Brně v letech 1980 a 1992, včetně mezinárodních soutěží knih v Itálii (1975, 1982) a Polsku (1988). Práce Františka Severa jsou součástí stálé expozice v Hunt Institute for Botanical Documentation v Pittsburghu v USA. Tento ústav zařadil p. Severu mezi 90 nejvýznamnějších ilustrátorů na světě v oblasti botaniky od 15. století.

"Příroda – to pro mne vždycky byla a je inspirace, vzor, prostředek i cíl. Mám ji rád a v mých očích je krásná se všemi svými výtvory. Rád ji pozoruji, naslouchám jejím sdělením. Vezměte třeba vůni: oznamuje, že kvete lípa, dozrává obilí, kosí se louka. Ale může sdělovat i něco jiného: Pozor, z mé voňavé palety něco vymizelo, něco chybí – někde se něco stalo! Tak se stále poučuji a učím, jako malíř i jako člověk. Raduji se, když při svých toulkách v Tatrách znovu objevím vstavače či fialku žlutou, a o tu radost bych se chtěl podělit i s ostatními. A protože jsem malíř, tak ji pro ně maluji. Musím prozradit, že tím ovšem dělám radost také sobě, protože moje povolání je současně mým koníčkem.\" Poselství lásky, kterým o sobě vypověděl to podstatné malíř a grafik, jeden z nejúspěšnějších vědeckých ilustrátorů druhé poloviny 20. století František Severa, mohli návštěvníci galerie a literární kavárny knihkupectví Academia nacházet během Adventu a o Vánocích 2003 i v jeho obrazech – podobách přírody, které připravila k vystavení redakce a Nadace časopisu Živa. Zatímco v minulosti obdivovali hosté galerie Wiehlova domu už vícekrát práci vědců, kteří se pohledem na svět, přírodu a stvoření představili i jako umělci, setkali se tentokrát s mistrovstvím a citlivým viděním umělce, který své umění spojil s vědou. Vybaven do života dětstvím v krajině mimořádné svou krásou i lidmi, totiž Kamenickem, vyučil se František Severa nejprve malířem skla a porcelánu. Ve studiu pokračoval na Vysoké škole pro ilustraci a výstavnictví u prof. J. Nováka, po letech věnovaných užité grafice, zvláště plakátu, novinové kresbě a písmu, se specializoval na vědeckou ilustraci, aniž by však opomíjel volnou malířskou tvorbu. Jeho práce našly brzy u nás i v cizině široký ohlas. Výstavy doma i v zahraničí provázejí cestu malíře rostlin a hmyzu stejně jako nejrůznější vyznamenání a ocenění tvorby. Kolem padesáti knižních titulů, které vyšly ve všech světových jazycích i v jazycích dalších, představuje svým nákladem šest milionů výtisků. Přes nepřízeň minulého režimu se knihy s jeho ilustracemi dostávaly do výběru nejkrásnějších knih roku, nakladatelství Artia zařazovalo jeho práce na výstavy své knižní produkce. "Podoby přírody" Františka Severy jsou výpovědí o mimořádném nadání, ale také o velké kázni a trpělivosti, o věrnosti ideálům, o skromnosti, soustavnosti a píli. Tak se jeví tento druh dávných umělců – milovníků přírody, Hollara, Dürera, Leonarda a dalších, i svým dnešním přátelům, z jejichž vzpomínek citujeme: "K zobrazení přírody je možno přistupovat v zásadě dvojím způsobem: pocitově a vědecky. Malířům spíše vyhovuje ten první způsob. Mohou do něho vložit svůj prožitek, cit a okamžitou náladu. Mohou stylizovat technikou, na kterou jsou zvyklí. Vzpomeňme na ilustrace Mirko Hanáka, Oty Janečka, část tvorby Karla Svolinského, Antonína Pospíšila a dalších. Vyžaduje to schopnost vystihnout a vyjádřit příslušnou technikou (nejčastěji akvarelem nebo pastelem) charakteristické vlastnosti organizmu. Naproti tomu vědecká ilustrace vyžaduje úplně jiný přístup. Není tu často ta nevázaná radost z tvorby; častěji je to řehole od rána do noci, pod tlakem nakladatelských termínů a bez ohledu na chuť a náladu umělce. Při samozřejmém požadavku věrnosti zobrazení tu jde především o přesnost. Dá se říci, že vědecká ilustrace je především kresba, ať už perem nebo štětcem. U malíře jsou žádoucí umělecké povahové rysy: pečlivost a nesmírná kázeň i trpělivost. Zde se nemohou uplatnit rozevláté umělecké typy, základem je poctivá a úmorná práce. Navíc ilustrátor musí být alespoň do jisté míry i odborníkem. Musí vědět něco o anatomii zobrazovaných objektů, musí si být vědom důležitosti každého detailu, žilky, chlupu, zákonitostí zbarvení a kresby organizmu. Měl jsem to štěstí, že jsem se seznámil s Františkem Severou v době, kdy prakticky začínal s vědeckou ilustrací a kdy pod vedením pracovníků Výzkumného ústavu rostlinné výroby v Praze tvořil pro Státní zemědělské nakladatelství velkoryse pojaté atlasy škůdců a chorob zemědělských plodin. Jistě si vzpomene, jak jsme ho postupně usměrňovali a trvali na každém „chlupu“, který má při rozlišování druhů a jejich určování prvořadý význam: motýl či brouk musí mít tykadla s přesným počtem článků, žilnatina křídel má své zákonitosti a nelze nakreslit jen nějaké čáry, končetiny vycházejí anatomicky z určitých míst těla a mají své proporce, tak jako lidské tělo. Stejné požadavky jsou u rostlin: hladké či rýhované lodyhy, chlupaté, obrvené či lysé listy, květy a plody, přesně zobrazená žilnatina listů, větvení lodyh, skladba a tvar květenství apod. Malíř si na tyto požadavky časem zvykne a František Severa se vždy vyznačoval bezměrnou dobrou vůlí, ochotou a porozuměním. Pronikal postupně do tajů botaniky a entomologie a velmi dobře se s ním spolupracovalo…“ Dr. Ivo Novák, entomolog, VÚRV, Ruzyně

"Moje těsná spolupráce s Františkem Severou spadá do doby, kdy vznikaly dvě rozsáhlé publikace Průvodci přírodou: Hmyz (J. Zahradník) a Motýli (I. Novák) a podstatná část ilustrací pro Zvířata (J. Zahradník – J. Čihař)… U šálku kávy jsme probírali složitou morfologii a zvláštnosti hmyzího těla, prohlíželi jsme pod mikroskopem a při různém osvětlení tisíce jedinců hmyzu. Zobrazit významné představitele většiny hmyzích řádů nebylo pro výtvarníka jednoduché, třebaže už měl s mnohými zvířaty četné zkušenosti. Vždyť co řád, to nějaká morfologická zvláštnost… Hodiny, správněji řečeno dny i týdny strávené v Severově ateliéru mi umožnily nahlédnout do tajů umělcovy dílny. Cítil jsem se jako doma v útulné pracovně s velkým psacím stolem a mikroskopem, nad nímž visí rozložitý vánoční kaktus a pnou se liány a na němž je nepřeberné množství jemných štětečků a tub a skleniček s barvami. Mohl jsem pozorovat, s jakou přesností umělec maloval například složitou žilnatinu křídel vážek a nebo některých blanokřídlých, jak přesně uměl zachytit rýhování krovek a i ty nejdrobnější skulptury na těle brouků, jak dovedl naznačit i nepatrné jamky a jemné chloupky, jak úzkostlivě dbal o přesné zobrazení proporcí tykadlových nebo chodidlových článků, na celkovou plasticitu ztvárněného těla. Později už mi připadalo zcela samozřejmé, když – s úsměvem – namáčel jemné štětečky do vodových barev a dokomponovával do hotových kreseb ještě moje, nejednou nesplnitelná přání..." Doc. Jiří Zahradník, entomolog, PřF UK.

Převzato z Internetu a z časopisu Živa.