Giovanni Antonio Scopoli
Giovanni Antonio Scopoli (3. červen 1723 - 8. květen 1788) byl italsko-rakouský lékař, univerzitní profesor,
geolog, chemik a významný přírodovědec (botanik a entomolog - lepidopterolog).
Scopoli se narodil v Cavalese (jižní Tyrolsko) jako syn právníka (Francesco Antonio Scopoli).
Po skončení základního soukromého vzdělání navštěvoval střední školu v italském Tridentu a později přešel na
gymnazium v německém Halle. Po střední škole studoval na univerzitách v Tridentu a později vystudoval medicínu
na univerzitě v rakouském Innsbruku, kde získal lékařský diplom v roce 1743.
Lékařskou praxi provozoval v Cavalese, v Tridentu a v Benátkách. Hodně svého času strávil sbíráním rostlin a hmyzu
ve své domovině - Tyrolských Alpách.
Dva roky pracoval jako osobní tajemník hraběte Seckana.
Později Scopoli působil jako báňský lékař a profesor chemie a hutnictví na báňské škole ve slovinské Idrii. Zde byl také
jmenován lékařem rtuťových dolů (dolovala se zde ruda cinabarit - rumělka), v kterých strávil téměř šestnáct let
(1754 - 1769) v neustálem konfliktu se svým nadřízeným, který mu vyčítal, že příliš mnoho času tráví svými vědeckými výzkumy.
V roce 1761 publikoval dílo "De Hydroargyro
Idriensi Tentamina" o příznacích otravy rtutí mezi horníky. Svůj čas věnoval studiu místní přírodní historie a
entomologii. Roku 1769 byl Scopoli jmenován profesorem chemie, mineralogie a hutnictví na Báňské akademii v Banské Štiavnici.
Přednášel lesnickou botaniku a zoologii a prováděl botanický, geologický a faunistický výzkum převážně na území
středního Slovenska. Naplno zde rozvinul své všestranné schopnosti a hlavně entomologii. Všechny své přednášené
předměty na akademii povznesl na vysokou úroveň. Jakožto vědec světově uznávaný si dopisoval s ruským vědcem
Lomonosovem. Své vědecké práce psal jak latinsky, tak německy. Celkem sepsal 22 vědeckých pojednání. V roce 1772
v Banské Štiavnici vydal významné, latinsky psané, dílo "Základy systematické a praktické mineralogie", které bylo
přeloženo i do němčiny. V pojednání "Rok přírody" popsal faunu a flóru v okolí Banské Štiavnice a to již podle systému
binominální nomenklatury
švédského přírodovědce
Carla Linného (1707 - 1778)
s kterým byl v osobním spojení. Scopolovy přednášky, spisy a nákresy se postupně
dostaly až do Švédska, Dánska, Saska a Ruska.
V roce 1777 přešel na univerzitu v Pavii a v Pavii také v roce 1788 zemřel. Na jeho počest byl jeho jménem pojmenován
alkaloid Skopolamin (Scopolamin).
Scopoli je dnes považován za významného entomologa. Během svého pobytu ve Slovinsku (Idrija) napsal svou velmi známou
a významnou entomologickou práci "Entomologica Carniolica" ("Krajinská entomologie"). Kromě entomologie se Scopoli věnoval
i sběru rostlin a přírodnin. Během svého života popsal řadu rodů, druhů a poddruhů hmyzu, jako například:
Ascalaphus (= Libelloides) macaronius Scopoli, 1763, Bombus argillaceus Scopoli, 1763, Phlebotomus papatasi Scopoli, 1786,
Thalera fimbrialis Scopoli, 1763, Catocala fulminea Scopoli, 1763, Anthaxia hungarica Scopoli, 1772, Zygaena carniolica
Scopoli, 1763 a další. Z rodů hmyzu popsal například motýlí rod Battus (Scopoli, 1777).
Na jeho počest bylo vícero druhů a poddruhů hmyzu pojmenováno jeho jménem, například: Cerambyx scopoli (Fuessly, 1775) či
Dorcadion scopoli (Herbst, 1784).
Scopoliho sbírka hmyzu byla ovšem s největší pravděpodobností kolem roku 1766 při ztroskotání lodě zničena.
Giovanni Antonio Scopoli má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Scop. a v zoologii zkratku Scopoli.
Dílo (výběr):
Čerpáno z Wikipedie, otevřené encyklopedie a z dalších zdrojů na Internetu.