Peter Simon Pallas

Peter Simon Pallas (1741 - 1811) Peter Simon Pallas (22. září 1741 - 8. září 1811) byl německý zoolog a botanik působící převážně v carském Rusku.

Pallas se narodil v Berlíně jako syn profesora anatomie a hlavního chirurga Berlínské medicínsko-chirurgické komory (dnes klinika Charité) Simona Pallase (1694 - 1770). Jeho matka Suzanne Lienardová pocházela ze staré protestantské rodiny emigrantů z francouzského města Méty. Pallas měl dva sourozence. Staršího bratra a starší sestru. Nejprve studoval Pallas u soukromých učitelů a ve svých 13 letech již uměl perfektně anglicky, francouzsky, latinsky a řecky. Jeho otec si přál, aby jeho syn šel v jeho stopách lékaře a tak Peter Simon začal navštěvovat přednášky na Berlínské medicínsko-chirurgické komoře o anatomii, fyziologii, porodnictví a chirurgii, ale také o botanice a zoologii, které ho však zajímaly více. Později navštěvoval univerzitu v Halle (1758 - 1759) a Göttingenskou univerzitu (1759 - 1760), kde navštěvoval přednášky o pedagogice, filosofii, hornictví, zoologii, botanice (dle binomického systému nomenklatury Carla Linného), zemědělství, matematice a fyzice. V roce 1760 přešel na Leidenskou univerzitu v Holandsku, kterou dokončil v devatenácti letech doktoranskou dizertační prací o střevních parazitech člověka a některých zvířat: "De infestis veventibus intra viventia".

Své lékařské znalosti se snažil vylepšit několika cestami do Holandska a Londýna. Později zakotvil v holandském Haagu.

Pallas navrhl nový systém klasifikace živočichů, který graficky znázornil jako genealogický strom (rodokmen). Tím se stal věhlasným mezi evropskými biology a tento jeho nový systém schválil i přední francouzský přírodovědec a zoolog Georges Cuvier (1769 - 1832). Ve svém díle "Miscellanea Zoologica" ("Zoologický sborník") z roku 1766 popsal několik nových druhů obratlovců, které zpozoroval v holandských muzijních sbírkách. Svou plavbu do jižní Afriky a východní Indie nakonec zrušil, jelikož se jeho otci přitížilo a tak se vrátil znovu do svého rodného Berlína. Zde začal psát své druhé dílo Spicilegia Zoologica (1767 - 1780).

V roce 1767 mu nabídla ruská Kateřina II. aby stal se profesorem na Petrohradské akademii věd a on toto místo přijal. Mezi lety 1768 až 1774 vedl výzkumnou výpravu do centrálních ruských provincií, Povolží, Uralu, na západní Sibiř, Altaj a Zabajkalí, která získala nové poznatky o tamní fauně a floře a sbírala dokladové materiály. Pallas prozkoumal území u Kaspického moře, Uralu, Altaje a horního Amuru a dostal se až k jezeru Bajkal. Pravidelné zprávy z let 1771 - 1776, které poskytoval Pallas ze svých výprav byly shromáždeny a publikovány pod názvem "Reise durch verschiedene Provinzen des Russischen Reichs" ("Cesta přes různé provincie ruské Říše"). Tento soubor nejrůznějších poznatků obsahoval témata z oblasti geologie a mineralogie, zprávy o místních domorodcích, o jejich náboženství a popisy nových druhů rostlin a zvířat.

V roce 1772 objevil Pallas poblíž města Krasnojarsk 680 kilogramový kus železa, který byl nakonec na jeho žádost převezen do Petrohradu. Následující analýza kovu ukázala, že jde o nový typ kamenoželezného meteoritu. Tento druh meteoritu byl pojmenován po něm - Pallasit a nalezený první kus druhu dostal jméno Krasnojarský meteorit, někdy také známý jako Pallasovo železo (tento termín přidělil v roce 1794 Ernst Chladni).

V roce 1776 byl Pallas zvolen zahraničním členem Královské švédské akademie věd.

Pallas se v Petrohradě na delší dobu usadil, stal se vášnivým favoritem Kateřiny II. a učil přírodním vědám velkovévody Alexandra a Konstantina, vnuky Kateřiny II.. Zde měl také možnost nahlídnout do sbírek jiných přírodovědců, což vyústilo k napsání dalšího díla "Flora Rossica" (1774 - 1788) a začal psát práci "Zoographia Rosso-Asiantica" (1811). Císařovna od něj také koupila jeho rozsáhlou přírodovědeckou sbírku za 2000 rublů, o 500 rublů víc, než Pallas požadoval a navíc mu ji ponechala do jeho smrti.
Po smrti Johanna Antona Güldenstädta v roce 1781, rovněž německého přírodovědce zkoumající ve službách Kateřiny II. jižní části ruské říše, vydal Pallas jeho dílo "Reisen durch Russland und im Caucasischen Gebürge" ("Cestování po Rusku a pohoří Kavkaz") v letech 1787 - 1791.

Mezi lety 1793 až 1794 vedl Pallas další výpravu, tentokrát do jižního Ruska, přičemž navštívil Krym a oblasti poblíž Černého moře. Této výpravy se zúčastnila i jeho dcera (kterou měl se svou první manželkou a jež zemřela v roce 1782) a jeho druhá manželka, umělci, vědci, poddaní a armáda. V únoru 1793 dorazili do Saratova a po proudu řeky Volhy se dostali až do Volgogradu. Na jaře téhož roku dosáhli východního Ruska a v srpnu cestovali podél břehů Kaspického moře až ke kavkazskému pohoří. V září dorazili do Krymu a zimu přečkali v Simferopolu. Na jaře roku 1794 začal Pallas směřovat na jihovýchod a v červenci se přes údolí Dněpru dostal za dva měsíce znovu do Petrohradu. Své zážitky a poznatky z cesty vydal v díle "P. S. Pallas Bemerkungen auf einer Reise in die Südlichen Statthalterschaften des Russischen Reichs" (1799 - 1801). Kateřina II. mu věnovala velký dům a pozemky v Simferopolu, kde žil až do smrti své druhé manželky v roce 1810. Poté se, na základě svolení ruského císaře Alexandra opustit Rusko, rozhodl vrátit do svého rodného Berlína, kde následující rok zemřel. Jeho hrob je umístěn v protestantské části hřbitova Friedhof I der Jerusalems und Neuen Kirchengemeinde v berlínské čtvrti Kreuzberg, jižně od dnešní stanice metra Hallesches Tor.

Pallas popsal ohromné množství živočichů, méně pak rostlin. Mnoho zvířat je po Pallasovi ale i pojmenovaných, včetně manula, který byl dříve známý jako Pallasova kočka, nebo racka Pallasova. Pallasův název však nese i ulice v Berlíně (Pallas-Straße), město ve vogogradské oblasti Pallasovka nebo asteroid (21087 Petsimpallas).

Peter Simon Pallas má v Mezinárodním rejstříku jmen rostlin zkratku Pall. a v zoologii zkratku Pallas.

Dílo:
Peter Simon Pallas - Reise durch verschiedene Provinzen des Russischen Reichs Peter Simon Pallas - Flora Rossica



Čerpáno z Wikipedie, otevřené encyklopedie a z dalších zdrojů.