Jean-Baptiste Pierre Antoine de Monet, rytíř de Lamarck
Jean-Baptiste Pierre Antoine de Monet, rytíř de Lamarck
(1. srpen 1744 - 18. prosinec 1829) byl francouzský voják, akademik a významný přírodovědec, který sestavil první ucelenou evoluční teorii (lamarckismus).
Poprvé použil termíny bezobratlí a biologie.
Lamarck se narodil 1. srpna 1744 v malé vesničce Bazentin (region Pikardie) v severní Francii jako jedenácté dítě v zchudlé aristokratické rodině.
Jeho matkou byla Marie Francoise de Fontaine.
V Lamarkově rodině všichni mužští potomci tradičně sloužili ve francouzské armádě. Lamarckův nejstarší bratr padl
při obléhání nizozemského města Bergen op Zoom (1747) a další dva jeho bratři sloužili v armádě, když Lamarck dospíval.
Na naléhání svého otce se Lamarck nechal zapsat na Jezuitskou kolej v Amiens (správní město regionu Pikardie), na které
studoval v letech 1755 až 1759.
Po smrti svého otce v roce 1760 utekl Lamarck z Jezuitské koleje, koupil si koně a projel celou zemí, aby se připojil k francouzské armádě, která
byla tenkrát v Německu. Na bitevním poli v průběhu Sedmileté války (1756 - 1763) s Pruskem v bitvě u Fissinghausenu projevil Lamarck velkou odvahu
a byla mu dokonce navržena hodnost poručíka. Lamarkův oddíl byl vystaven přímé nepřátelské dělostřelecké palbě a velmi
rychle se jeho stav snížil až na pouhých čtrnáct mužů, mezi kterými nebyl žádný důstojník. Jeden z mužů navrhl, aby malý,
sedmnáctiletý dobrovolník Lamarck převzal velení a vzdal se nepříteli. Lamarck sice velení převzal, ale odmítl se vzdát
a trval na tom, aby zůstali na místě, než se jejich obklíčení uvolní. Jakmile se velící plukovník probojoval ke zbytku
tohoto oddílu, zapůsobil na něho tento příklad odvahy a loajality tak silně, že na místě navrhl povýšit Lamarcka na důstojníka.
Bohužel, právě když ho jeden ze spolubojovníků radostně chytil za hlavu, utrpěl Lamarck zánět krčních mízních uzlin a byl
poslán do Paříže na léčení. Podstoupil náročnou operaci a jeho léčení se protáhlo na jeden rok. Byl povýšen do důstojnické
hodnosti a jmenován na místo v Monaku. Zde se mu dostala do rukou botanická kniha Jamese Francise Chomela (1680 - ?)
"Traité des plantes usuelles" ("Léčení běžnými bylinami").
S omezenou penzí ve výši jenom 400 franků za rok se Lamarck rozhodl zajistit si živobytí. Začal studovat medicínu a při
studiu si přivydělával na úřadu v bance. Lamarck studoval medicínu čtyři roky, ale potom na naléhání staršího bratra studia
zanechal. Zajímala ho botanika, zvláště po návštěvě botanické zahrady Jardin du Roi (dnes Jardin des Plantes) v Paříži.
Stal se studentem významného francouzského přírodovědce Bernarda de Jussieuna (1699 - 1777) a spolu deset let studovali
francouzskou květenu.
Po svých studiích publikoval Lamarck v roce 1778 některé své poznatky a výsledky pozorování v třísvazkové práci s názvem
"Flora française" ("Francouzská květena"). Tato práce byla uznána mnoha vědci a to Lamarcka vyneslo mezi prominenty
francouzské vědy.
8. srpna 1778 se Lamarck oženil s Marií Anne Rosalie Delaportovou.
Georges-Louis Leclerk, hrabě z Buffonu (1707 - 1788), jeden nejvýznačnějších francouzských vědců té doby, se stal Lamarckovým rádcem
a pomohl mu v roce 1779 získat členství ve Francouzské akademii věd a v roce 1781 mu zajistil pověření Královského botanika,
které mu umožnilo cestovat po zahraničních botanických zahradách a muzeích.
První syn André se Lamarckovi narodil 22. dubna 1781 a jeho kmotrem mu byl kolega André Thouin (1746 - 1824), také významný
francouzský botanik.
Během dvouletého cestování Lamarck nasbíral vzácné rostliny, které se nevyskytovaly v Královské zahradě a také ostatní
přírodniny, jako minerály a horniny jím nasbírané se doposud ve francouzských muzeích nevyskytovaly.
7. ledna 1786 se Lamarckovi narodil jeho druhý syn Antoine a Lamarck požádal Antoina Laurenta de Jussieua (vnuk Bernarda
de Jussieua), aby mu byl kmotrem. Antoine Laurent de Jussieu (1748 - 1836) byl francouzský botanik, který jako první navrhnul
přirozenou klasifikaci kvetoucích rostlin a tento jeho klasifikační systém se ve své většině používá dodnes.
21. dubna 1787 se narodil Charles René, Lamarckův třetí syn. Kmotrem tohoto syna se stal René Louiche Desfontaines (1750 - 1833),
profesor botaniky v Královské zahradě a kmotrou byla Lamarckova starší sestra Marie Charlotte Pelagie de Monet.
V roce 1788 Buffonův nástupce na místě ředitele Královské zahrady Charles-Claude Flahaut de la Billaderie, hrabě z Angivilleru,
zaměstnal Lamarcka s ročním platem 1 000 franků za rok jako správce herbaria Královské zahrady. V roce 1790, v době vrcholící
Velké francouzské revoluce, Lamarck přejmenoval Královskou zahradu (Jardin du Roi) na Jardin des Plantes, protože stávající
název by mohl evokovat vztah ke králi Ludvíku XVI. Pět let pracoval Lamarck jako správce herbaria a během této doby zplodil
se svou manželkou Marií další tři děti. Jeho manželka však 27. září 1792 zemřela.
V roce 1793 byl Lamarck jmenován kurátorem a profesorem zoologie bezobratlých živočichů ("Profesor přírodopisu hmyzu a červů")
Národního přírodovědného muzea v Paříži s ročním platem 2 500 franků. 26. října 1794 byl Lamarck na jeden rok jmenován
tajemníkem profesorského sboru muzea.
9. října 1793 se Lamarck oženil s mladičkou Charlotte Reverdiovou. Ta však v roce 1797 ve svých 24 letech také zemřela a
Lamarck se potřetí oženil s Julii Malletovou následujícího roku. Tu však Lamarck také přežil, protože zemřela v roce 1819.
Během první šesti let své profesury Lamarck publikoval pouze jedno pojednání v roce 1798 o vlivu měsíce na atmosféru Země.
Ve svém vědeckém bádání Lamarck nejdříve zastával pozici esencialisty, který věřil, že se živočišné druhy nemění.
Ale po studiu měkkýšů v pařížských vodních tocích v něm narůstalo přesvědčení, že transmutace či proměny druhů se v přírodě
v průběhu času objevují. Snažil se tedy najít vysvětlení tohoto jevu a 11. května 1800 uspořádal přednášku v Národním
přírodovědném muzeu v Paříži v které jako první nastínil své nové názory na evoluci.
V roce 1801 publikoval Lamarck svou ztěžejní práci v oblasti klasifikace bezobratlých "Systéme des Animaux sans Vertebres"
("Systém bezobratlých"). V této práci uvedl definice kmenů Echinodermata (ostnokožci), Arachnida (pavoukovci), Crustacea
(korýši) a Annelida (kroužkovci), které byly odděleny od staršího taxonu pro červy pojmenovaného Vermes. Kromě toho byl
Lamarck první, kdo oddělil pavoukovce z klasifikace hmyzu a rovněž korýše přemístil z hmyzu do samostatné třídy.
V roce 1802 Lamarck publikoval práci s názvem "Hydrogéologie" a jako první zavedl termín biologie ve smyslu jejího dnešního
moderního chápání. V této práci obhajoval tehdejší ustálený pohled na geologii založený na striktním uniformitarianismu
("současnost je klíčem k minulosti", protože zachovává kontinuitu všech věcí od počátku světa). Tvrdil, že globální proudění
směřuje proudy z východu na západ a že kontinenty erodovaly na svých východních hranicích a erodovaný materiál se usadil na
západních hranicích. Takže se zemské kontinenty neustále pohybují západním směrem po zeměkouli.
V témže roce Lamarck rovněž publikoval práci "Recherches sur l'Organisation des Corps Vivants" ("Výzkum stavby živých těl")
v které načrtl svou evoluční teorii. Předpokládal, že veškerý život je uspořádaný vertikálním řetězcem odstupňovaným mezi
nejjednoduššími a nejsložitějšími formami života, který ukazuje směr progresivního vývoje přírody.
Během svého života se Lamarck dostal do několika vědeckých sporů se známými učenci té doby. Napadl například moderní chemii
Antoina Lavoisiera (1743 - 1794). Ve své vlastní práci Lamarck upřednostnil tradiční teorii chemie založenou na čtyřech klasických živlech
(oheň, vzduch, voda, země). Spor měl i s tehdy velmi uznávaným paleontologem Georgesem Cuvierem (1769 - 1832), který nebyl zastáncem evoluce.
Cuvier se vysmál lamarckově transformační teorii a obhajoval neměnnost druhů.
Lamarck postupně oslepl a zemřel v Paříži 18. prosince 1829. Když zemřel, byla jeho rodina tak chudá, že musela požádat
akademii o finanční pomoc. Lamarckovy knihy a ostatní části jeho domu byly prodány v aukci a jeho tělo bylo spáleno
v provizorní jámě na vápno. Po jeho smrti Georges Cuvier pronesl na veřejném shromáždění smuteční projev ve kterém se snažil
Lamarcka co nejvíce očernit.
Jean-Baptiste Lamarck má v biologii zkratku Lam..
Dílo (výběr):
Čerpáno z Wikipedie, otevřené encyklopedie a z dalších zdrojů na Internetu.